Je třeba vytvářet na památkách prostředí, které bude děti i dospívající lákat k jejich návštěvám a objevování. V mladším školním věku jde o možnost seznamovat se s neznámým, zažívat dobrodružství objevů a odhalování nečekaných souvislostí. Ač se to nezdá, památky mohou být místem nesčetných poznávacích her, které pomáhají dětem pronikat k jejich krásám, ať už historického, nebo technického charakteru. Ve starším školním věku se přirozený zájem dospívajících obrací k jejich vlastní životní situaci. Ale ani tehdy není nic ztraceno! Na památkách přece žili lidé v každém věku a právě v jejich životních příbězích mohou mladí lidé nalézat zajímavé analogie, příklady vzorové, i odstrašující. Zapojit se do dramatizací, řešit nevyjasněné detektivní záhady, přemýšlet o radikálních změnách v životech bývalých vlastníků památek a jejich potomků. Se středoškoláky se nabízí otvírat otázky hodnoty kulturního dědictví, odpovědnosti za jeho ochranu či sebeprezentace, která je společným tématem minulosti i dneška. V každém věku je vhodné oslovovat zájem a vzdělávací potřeby dané cílové skupiny a probouzet vnitřní motivaci k aktivnímu poznávání památkového fondu i procesů památkové péče, a to opakovaně, systematicky, edukačně.


Jaký má názor školák Filip Rubáš, kreativní máma omalovánek Oblak Blanka Kučerová nebo oživovatel veřejného prostoru Ondřej Kobza? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2026.