PROPAMÁTKY | Zpravodajství

Déma ze Znouzectnosti: Za dobrou věc je třeba bojovat i s malými zbraněmi

25. 7. 2024 Benefiční plavba PROPAMÁTKY se skupinou Znouzectnost se odehraje na palubě lodi Natal. | Foto: INTERGROUP PRAHA | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Benefiční plavbu PROPAMÁTKY, která se bude konat na Vltavě v Praze, v náhradním termínu v úterý 1. října, podpořila skupina Znouzectnost. Petr „Déma“ Škabrada, frontman kapely, přibližuje v rozhovoru svůj vztah k historii i rozhodnutí, které vedly Znouzi k podpoře našich památek.

Mnozí fanoušci Znouzectnosti a tvého projektu Démophobia o tobě ví, že jsi velkým plzeňským patriotem a zhudebňováním pověstí z Plzeňska na koncertech přibližuješ historii města a okolí. Jak ses k tomu všemu dostal? Co tě na Plzni a její historii fascinuje?
Jako všechno v životě lidském i zde se jedná o čirou náhodu. A náhody, jak známo, ženou svět stále kupředu. Na začátku tedy u mě nebylo slovo (i když v přeneseném smyslu vlastně ano), ale kniha. Každý z nás dostal do vínku míru svých schopností, nadání, způsob uvažování. Nu a u mě zvítězily ty barevné tištěné zázraky. Už v 10 letech jsem četl celkem složité verneovky, tajně, pod peřinou, při svitu staré palabky, aby mami nevěděla. A jak šel čas, měnily se žánry a množství. Když jsem v asi 17 letech stával na náměstí v Plzni při čtvrtečních akcích u tehdy jediného antikvariátu, kdy se v něm v tento čas štosovaly do sloupečků nové nákupy, netušil jsem, že v jednom takovém naleznu cosi, co tak trochu změní můj pohled na toto krajské město. Plzeň bývala opravdu rozbitá, domy neudržované tak, jak to bolševik uměl, a já neměl jediný důvod, abych k ní jakkoliv vzhlížel. Ovšem trilogie plzeňského rodáka, rakouského novináře Jaroslava Schiebla narozeného „za starého Procházky“ 13. září 1851, nazvaná Plzeň v pověsti, legendě, tradici a škádlivce z roku 1933, tedy v roce jeho skonu, mně otevřela oči, a to hodně dokořán. Náhlé prozření, že existuje ještě jedna Plzeň, ta, kterou vůbec neznám, způsobilo, že jsem stál v antikvariátu jako těžké ego a slova Venci Beneše (majitele dnešního antíku nad židovskou synagogou), zda chci knížky zabalit, jsem téměř nevnímal. A pak už to šlo ráz naráz. Mé výlety po místech, o kterých Schiebl psal, jsou už dnes legendární a jsem pyšný, že jsem tak trochu oživil zájem o plzeňskou historii. A nejen o ni. Vždyť například Sváťa Šváb ze slánské punkové skupiny Totální nasazení se nechal volně inspirovat a založil Deratizéry (doporučuji poslechnout), kde podobně jako já zhudebňuje místní pověsti a legendy. Škoda, že takových počinů není více. V těch zlatých 90. letech se pořádaly i tajné půlnoční výpravy po stopách plzeňských legend. Končívalo se vždy u jeskyně lochotínského poustevníka, kde hořela svíce, a tam účastník dostal památeční diplom. Jestliže tedy mám odpovědět, co mne na historii Plzně fascinuje, stačí když napíši jediné slovo – všechno!

S oběma skupinami hráváte i na památkových objektech – hradu Loket, strakonickém hradě, na náměstí historických měst v Táboře, Kadani a leckde jinde. Jaký máte v kapele vztah k památkám a kulturnímu dědictví u nás?
Ač kluky znám dobrých 40 let, stále nevím, jak to s tou historií vlastně mají. Jediné, co mohu s určitostí potvrdit, jsou velice řídké Goldovy poznámky na adresu expresivních staveb, zajímavých stavebních prvků a betonových překladů (ovšem, jen když ho donutím jednou za uherský rok vyrazit „nach centrum stadtu“). Z toho se tedy moc vyvodit nedá. Nu a u Caina je to ještě složitější. Ten zůstal zaseknutý v období Babylonu či potažmo úplného stvoření světa, ve kterém se (alespoň co já vím) o Plzni vůbec nepíše. Pokud tedy u něho mluvíme o historii, tak ano, ale pouze o té biblické. Opět tedy zůstávám sám jako Lot a ohlížím se zpět. A to můžu, neb dohlížím jen pár desetiletí. Vždyť se to, proč za to tehdy tenhle tatík zkameněl, přece už dávno stalo součástí dnešního „obyčejného“ života, jako jediný ze tří. Můžu tedy zůstat naprosto klidný. A to je snad u nás v kapele dobré skóre.

V řadě vašich písní se odkazujete k historii, například v písních Crusade, Bastila, Veteráni I. světový, Píseň neznámého generála, Srdce pro Anubise... Pomáhají vám tyto příběhy vyjadřovat se k dnešnímu světu, k vlastnostem lidí, které jsou možná dost podobné, jen se projevují v jiných dobových kulisách?
Staré přísloví, které si Golda volně upravil, praví, že kdo nezná svou minulost, nevyzná se v přítomnosti… či jak napsal známý americký filozof George Santayana – ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. Z toho je patrné, že je důležité vycházet z toho, co se kdysi stalo (a může to být cokoliv), a ještě důležitější je se z toho poučit, aby se to případně (jedná-li se o něco osudového v záporném slova smyslu) znovu a v ještě tragičtějším scénáři neopakovalo. Dnešní doba však pádí ne klusem, ale tryskem a včerejší zprávy jsou dávno zapomenuty a dav hltá nové a nové mnohdy nehorázné nesmysly (ačkoliv je tvrdí řádně zvolení poslanci) a historie zatím leží zadupána v prachu. Je to s ní teď těžké. Přesto si nemyslím, že je to ztracené. Člověk sám se může kdykoliv vyjadřovat k tomu, co považuje za důležité, a třeba zrovna historii tímto oprašovat a zprostředkovávat ji těm, kteří jsou ochotni naslouchat. Nikdy jsme nebyli skupinou, která by ve svých textech jmenovala konkrétní lidi, popisovala konkrétní události, jež se staly. Nebo je jakkoliv komentovala. A když, tak jen náznakem. Je to krátkozraké a hloupé. Možná díky tomu ty texty nezestárly, protože jsou stále aktuální. A zde se můžete vrátit na začátek této odpovědi.

Jsme rádi, že jste se s kapelou Znouzectnost rozhodli naše památky podpořit i hraním na Benefiční plavbě PROPAMÁTKY. Co vás k tomu vedlo? Mohli vás fanoušci už někdy na podobné akci na lodi někde vidět nebo to bude vaše premiéra „lodního vystoupení“? Co od vás lidé uslyší na palubě lodi Natal?
Co nás k tomu vedlo? Tady je asi důležité zdůraznit, že to bylo mé nadšení pro věc, které způsobilo, že se plavba s námi uskuteční. Zaprvé, jak jsem již psal, mám dějiny rád a zadruhé: svézt se na lodi a ještě si k tomu zahrát? (V minulosti se nám to párkrát již podařilo). Taková nabídka se přece neodmítá. Kluci jsou v tom tedy tak trochu nevinně. Ale pokud se k tomu přidruží, jak se říká, ta přidaná hodnota z dobré pomoci lidem, kteří se historii věnují pracovně (a je za nimi opravdu hodně vidět - viz časopis a portál PROPAMÁTKY), je dobré se takové události zúčastnit. Za ta léta jsme benefičních akcí absolvovali mnoho a je dlužno říci, že ne vždy jsme přesvědčeni o jejich smyslu. Jsou s tím vždy takové starosti (hlavně finančního rázu), že si člověk kolikrát říká, zda to bude mít vůbec nějaký efekt. Ovšem když vidíme na místě to nadšení pořadatelů, to odhodlání, každý pochopí, že za dobrou věc je třeba bojovat i s malými zbraněmi. O to více mohou pak být všichni překvapení. A co se týče atmosféry: tyhle akce nemají konkurenci. Budeme hrát to, co hrajeme na koncertech, jen vybereme písničky, které se tam budou více hodit.

Jaké památky máte nejraději a na které se rádi vracíte?
S památkami je to jako s jídlem. Pokaždé máš chuť na něco jiného. Za mě platí, že každá památka má svoji historii, svoji duši, a proto se na ni rád vracím. U nás máme hrad Radyni, hrad Lopatu, Věžku a kousek od nás zbytky sopky. Pokud bych tedy měl jmenovat, tak jsou to tyto památky. Jsem totiž už také památka, cítím jakési souznění a porozumění. Snad i tento rozhovor pomůže k dobré věci a k rozhodnutí všem, kteří se ještě nerozhodli. Budeme rádi, když se na lodi setkáme. Společně pak můžeme sledovat starobylý Vyšehrad a pátrat ve Vltavě po Šemíkových podkovách :-). Těšíme se spolu s redakcí PROPAMÁTKY na vás.

Palubní lístky na Benefiční plavbu PROPAMÁTKY si lze zajistit pouze v síti GoOut. K dispozici jsou už jen poslední vstupenky v ceně 1290 Kč. Sledujte aktuality k benefiční plavbě v UDÁLOSTI NA FACEBOOKU.

Těšíme se s vámi na společnou plavbu PROPAMÁTKY!

Fotogalerie

 

 

Téma: Památky a cestovní ruch Města a památky Fundraising Informace z redakce Benefiční akce Všechna témata