PROPAMÁTKY | Zpravodajství - Obnova luhačovického areálu Slunečních lázní

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Zlínský kraj>>Tipy a inspirace>>Obnova luhačovického areálu Slunečních lázní

Zpravodajství

Zlínský kraj

Obnova luhačovického areálu Slunečních lázní

11. 10. 2024 Obnovený lázeňský komplex | Foto: Jan Dostál | Licence: Všechna práva vyhrazena LUHAČOVICE (ZLÍNSKO) | Letos byla dokončena rekonstrukce komplexu Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní, kterému vtiskl svou podobu architekt Dušan Jurkovič. Akce uspěla v soutěži Stavba roku 2023 Zlínského kraje v kategorii Stavby občanské vybavenosti.

Blahodárné účinky přírodních zdrojů (minerální, termální vody ve formě pitných pramenů a koupelí) se v rámci nejrůznějších léčebných účelů objevují od nepaměti a přetrvávají až do současnosti. Nejstarší dochovaná zmínka o lázních na našem území pochází z roku 1480 v souvislosti s Karlovými Vary v první německé balneologické příručce. Německý veršovaný lexikon Hanse Foltze obsahoval přehled nejznámějších evropských lázeňských míst s léčebnými indikacemi a předpisy.

Městečko Luhačovice ležící asi 20 kilometrů jihovýchodně od Zlína se do souvislosti s významem léčivých vod dostává ve 20. letech 16. století. V roce 1679 navrhl brněnský alchymista a fyzik Johann Ferdinand Hertodt z popudu hraběte Ondřeje Serénye, tehdejšího majitele zdejšího panství, podchycení vybraných místních pramenů dřevěnými studnami. Patrně nejproslulejším luhačovickým pramenem se od roku 1792 stala Vincentka, jejíž název se vžil po jménu hraběte Vincence Serénye. Po polovině 19. století se v Luhačovicích nacházelo 10 lázeňských domů s více než 80 pokoji. Ačkoliv na přelomu 19. a 20. století zaznamenaly lázně největší počet návštěvníků, který dosáhl počtu 1 700, objevily se z řad hostů také stížnosti a výhrady upozorňující na zastaralé lázeňské prostory a zařízení. Hrozícímu úpadku zabránil až v roce 1902 vznik akciové společnosti, do jejíhož čela byl zvolen Otto Serényi a ředitelem se stal lékař František Veselý. Ten nespojoval rozvoj lázní jen s léčebným posláním, ale i s vytvořením náležitého společenského a kulturního zázemí pro širší návštěvnické vrstvy. Jedním z prvních zastánců nápadu oslovit za účelem rozvoje lázní slovenského architekta Dušana Samuela Jurkoviče byl spisovatel Alois Mrštík. Architekt měl významně přispět ke zvýšení komfortu celého areálu. V období let 1901–1907 navrhl 10 nových staveb a 4 stávající domy adaptoval.

Areál bývalých vodoléčebných lázní symbolizovaný shodným prostorovým uspořádáním s rustikálními fasádními prvky a jednotnou úrovní zvalbených střech tvoří dodnes soubor tří objektů – někdejšího mlýna z roku 1710 přestavěného v roce 1902 na Vodoléčebný ústav s charakteristickým hrázděným patrem a cennou odpočívárnou, dřevěných Říčních a slunečních lázní s přilehlým bazénem s ochozem kabinek z roku 1903 a Sirných a slatinných lázní od Jana Koči s nadstavbou Adolfa Vítámváse z roku 1909 – a dále kotelna s prádelnou.
Typické stavbě někdejšího panského mlýna, ze kterého bylo odstraněno původní zařízení, vtiskla současnou charakteristickou podobu hrázděná nástavba s příznačným modrým hrázděním. Objevuje se tu motiv červené slepé arkády se zelenými balustrádami a okenními rámy také v zeleném odstínu. Účelně zařízenému interiéru dominovala prosvětlená odpočívárna členěná řezbářsky zdobenými sloupy, které podpírají trámový strop. Bílé stěny člení v horní třetině dřevěný vlys. Zařízení zahrnovalo podél stěn sedačky, lavice, pohovky, nechyběly novinové stojany, taburetky nebo křesla. Dřevěný nábytek různorodého charakteru sjednocovalo čalounění s pásovým motivem.

Citlivě provedená obnova jednotlivých objektů (Vodoléčebný ústav, Říční a sluneční lázně, Sirné a slatinné lázně a technický objekt kotelny a prádelny) se uskutečnila v letech 2021–2023 v souladu s požadavky památkové péče podle projektové dokumentace ateliéru TRANSAT architekti pod vedením Petra Všetečky. K patrně nejzásadnějším zásahům došlo v budově Vodoléčebného ústavu, neméně náročným úkolem bylo mimo jiné vybudování nových suterénních prostor pod historickými objekty, realizace nových stropních konstrukcí, výměna částí krovu nebo restaurování hrázděných konstrukcí. Během stavby byly v maximální míře zachovány autentické uměleckořemeslné (zejména truhlářské) prvky a materiály s důrazem na jejich repasi a restaurování. Kromě celé řady dílčích prací se značná pozornost věnovala obnově celkové barevnosti a adekvátnosti sladění všech prvků.

Ve veřejně přístupném relaxaci přizpůsobeném areálu lze v někdejším Vodoléčebném ústavu vidět expozice věnované historii jednotlivých lázeňských budov, osobnosti architekta Dušana Jurkoviče a dílu Leoše Janáčka, který byl častým návštěvníkem Luhačovic. Historický bazén neslouží ke koupání, ale funguje jako relaxační biotop. Budova Slatinných lázní je využívána k nejrůznějším kulturním akcím a setkáním. Projekt obnovy areálu Vodoléčebného ústavu realizovala a financovala akciová společnost Lázně Luhačovice za přispění dotačního programu Ministerstva pro místní rozvoj – IROP ve výši přesahující 71 milionů korun. Celkové náklady překročily částku 153 milionů korun.

Celý nezkrácený text doplněný o názory osobností spjatých s obnovou, si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY PODZIM 2024. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Podrobnosti se dozvíte na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE. Další informace na stránkách SLUNEČNÍ-LÁZNĚ.CZ.