PROPAMÁTKY | Zpravodajství - ROZHOVOR | S Martinem Krskem o unikátní záchraně starých strojů

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Ústecký kraj>>Opravené památky>>ROZHOVOR | S Martinem Krskem o unikátní záchraně starých strojů

Zpravodajství

Ústecký kraj

ROZHOVOR | S Martinem Krskem o unikátní záchraně starých strojů

7. 10. 2021 Pohled do ztužovny tuků někdejšího Schichtova závodu | Foto: Muzeum města Ústí nad Labem | Licence: Všechna práva vyhrazena ÚSTÍ NAD LABEM | Ztužovna tuků v areálu bývalých Schichtových závodů na ústeckém Střekově se nacházela v neutěšeném technickém stavu. Těsně před její demolicí se podařilo zachránit původní strojní vybavení, detaily nám přiblížil zástupce Muzea města Ústí nad Labem.

Můžete ve stručnosti přiblížit historii továrny?
Schichtovy závody patří k nejvýznamnějším podnikům průmyslových dějin Rakouska-Uherska. Jejich proslulým výrobkem se stalo mýdlo s jelenem, pokrmový rostlinný tuk Ceres, kosmetika Elida a další legendární značky. Základ položil roku 1848 řezník a mydlář Georg Schicht v Rynolticích na Liberecku. Jeho syn Johann přesunul výrobu roku 1882 do moderní továrny v Ústí nad Labem a jeho potomci, bratři Heinrich a Georg, vyzdvihli podnikání do první evropské ligy. V roce 1929 spoluvytvořili s konkurencí z Británie a Holandska dodnes existující nadnárodní gigant UNILEVER.

Kdy a jak se podařilo původní stroje objevit a zachránit?
Byly to vlastně smutné okolnosti. Poválečný následník Schichtova odkazu firma Setuza se stala po sametové revoluci obětí tunelářů. Jako muzejníci jsme před 10 lety rozpadající se areál prolézali a dokumentovali. Přitom jsme narazili i na tyto unikátní vodíkové kompresory v objektu ztužovny z roku 1911. Letos jsem se náhodou dozvěděl, že ztužovna půjde k zemi. Spojil jsem se s demoliční firmou CANNONEER a zjistil, že v ní máme spojence pro záchranu. Pak se podařilo získat generálního sponzora demontáže a přesunu společnost Sev.en Energy a pomohla i Fakulta strojní ČVUT v Praze.

Bude nutná restaurátorská obnova technologického vybavení?
Větší část strojů fungovala do roku 2008 v denním provozu, tedy bezmála 100 let. Naštěstí hala ztužovny stojí uvnitř areálu fungujícího podniku, tak bylo zařízení i částečně chráněné před krádežemi. Zmizely vlastně jen mosazné výrobní cedulky. Například krásné skleněné maznice jsme sundávali ještě plné oleje. Demontáž vzhledem ke složitým podmínkám proběhla vcelku citlivě. Náš záměr je zařízení spíše konzervovat než restaurovat. Půjde zejména o odmaštění, kdy se pod silným filmem oleje skrývají původní nátěry. Technologické postupy budeme hledat právě ve spolupráci s ČVUT v Praze.

Je možné vzácný nález prezentovat veřejnosti?
Jde skutečně o technický unikát evropského významu. Pochází z raného období systémového využití vodíku, ústecká ztužovna byla první na pevninské Evropě a čtvrtá na světě. Byla by škoda neprezentovat stroje veřejně. Navíc vodík začíná být in v nových technologiích a Ústecký kraj bývá nazýván „Vodíkovým údolím“. Chtěli bychom kompresory sestavit tak, jak stály v továrně včetně mohutné transmise v našem plánovaném novém depozitáři. Ten má být zvláštní tím, že na rozdíl od běžných depozitářů nebude před veřejností uzavřen, ba právě naopak.

Jaké další pracovní výzvy a aktivity vás bezprostředně čekají?
Právě projekt s názvem Odtajněný depozitář je pro naše celé muzeum teď největší výzvou. Máme vhodný brownfield, hotovou studii a brzy by měla následovat projektová dokumentace a žádost o dotaci. Když se to podaří, představíme v objektu návštěvníkům nejen kompresory, ale i další běžně nevystavené sbírkové předměty i práci muzejníků. Pro mne jako kurátora sbírky techniky je to konečně naděje, že můžeme zachraňovat i velké technické památky, které jsme doposud neměli kam uložit. Takže věřím, že nezůstane jen u kompresorů.

Podrobnosti o stavbě naleznete v databázi INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE.