PROPAMÁTKY | Zpravodajství - ROZHOVOR | S Pavlínou Linzerovou o záchraně a obnově mlýna

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Středočeský kraj>>Středočeský kraj>>ROZHOVOR | S Pavlínou Linzerovou o záchraně a obnově mlýna

Zpravodajství

Středočeský kraj

ROZHOVOR | S Pavlínou Linzerovou o záchraně a obnově mlýna

6. 5. 2023 Čelní pohled po obnově | Foto: Archiv majitelů | Licence: Všechna práva vyhrazena VEPŘEK (MĚLNICKO) | Řadu let se cenný památkově chráněný areál vodního mlýna nacházel ve špatném technickém stavu prakticky před zřícením. Na nelehkou cestu k záchraně a na detaily spojené s finančně i technicky náročnou rekonstrukcí jsme se zeptali majitelky památky.

Jaká byla vaše cesta k záchraně památky a jak dlouho ji obnovujete?
Ke konci roku 2008 manžel náhodou narazil na článek architekta Jana Pešty s názvem Unikátní vodní mlýn ve Vepřku (ohrožená stavba) uveřejněný v časopise Architekt. Protože se manžel o vodní mlýny dlouhodobě zajímal, jeli jsme se na místo podívat. Přestože se budovy nacházely v katastrofálním stavu, celkový areál nás naprosto ohromil. Jeho velikost a kompaktnost, rozlehlý dvůr se dvěma vzrostlými ořechy, zachovalé vybavení mlýnice, překrásné architektonické detaily, například vstupní dveře do domu, perón sýpky, kamenné portály ve sklepích nebo majestátní budova mlýnic. Na počátku roku 2010 se objevil inzerát na prodej historického objektu vodního mlýna ve Vepřku. A v květnu téhož roku jsme se stali jeho hrdými majiteli. Se záchranou jsme započali prakticky okamžitě a trvá doposud.

Lze v krátkosti zmínit historii stavby?
Vodní mlýn ve Vepřku, nazývaný také Satranův, je představitelem bohatých panských mlýnů. Areál včetně technologického vybavení je od roku 2011 zapsanou kulturní památkou. První písemný pramen dokládající jeho existenci je uložen v urbáři kapituly sv. Víta z roku 1596. Je nicméně pravděpodobné, že jeho kořeny sahají do 14. století. Komplex vepřeckého mlýna představuje stavební srostlici, která kontinuálně vznikala od gotiky, přes renesanci a baroko až po klasicismus. Objekty se dochovaly ve své hmotě, částečně v dispozičním řešení, exteriéru a interiéru, s řadou cenných původních architektonických prvků a detailů. Místo má architektonický, technický i historický význam a je cenným dokladem stavebního vývoje od středověku po 19. století včetně dochovaného kompletního technologického vybavení pocházejícího z doby od konce 19. století až po 30. léta 20. století. Kromě mlýnské budovy tvoří areál hospodářské objekty, sýpka ze 17. století, kolny z počátku 19. století či stáje z počátku 20. století.

Jaké práce se dosud podařilo provést a které vás čekají?
Hned ke konci roku 2010 se zahájily záchranné práce na staticky nejvíce poškozených budovách – obytném domě a barokní mlýnici. Po dokončení a následném schválení projektové dokumentace jsme započali s rekonstrukcí dvou obytných budov. Poté následovala oprava bývalé kolny, do níž jsme přesunuli část vybavení z mlýnice (veškeré vybavení mlýnice je rovněž zapsanou kulturní památkou). Oprava barokní mlýnice trvala několik let, neboť jsme museli postupovat zdola nahoru. Veškeré dřevěné konstrukce byly výrazně poničeny. Krov se střechou byly dokončeny v roce 2022, kdy proběhla kolaudace mlýnice. Souběžně s mlýnicí pokračovala obnova ohradní zdi areálu. V roce 2021 jsme zahájili opravu budovy druhé mlýnice, která byla dokončena před nedávnem. Rovněž jsme dle dochovaných fotografií obnovili původní vstupní bránu do areálu a zrekonstruovali krov a střechy ostatních hospodářských budov (sýpky a bývalých stájí). U posledně zmiňovaných stavení nás v letošním roce čeká obnova fasád. A tím by stavební část záchrany areálu měla být definitivně u konce. Takže, budeme-li mít štěstí, po 13 letech usilovné práce bude nejtěžší a po všech stránkách nejnáročnější obnova areálu dokončena. Pak už nám bude chybět jen pokládka kamenné dlažby na dvoře s rozlohou 1 000 m2, obnovení náhonu nebo zbudování mlýnského kola na budově druhé mlýnice... Myslím, že každý, kdo se někdy pustil do rekonstrukce památky, si dokáže představit nekončící řadu činností, které nás ještě čekají.

Daří se na obnovu čerpat finanční příspěvky Ministerstva kultury?
Musím objektivně přiznat, že bez pomoci externích zdrojů bychom takto nákladnou rekonstrukci nezvládli. Jako laici jsme naprosto podcenili obrovskou finanční náročnost celé akce. Mělo to dva důvody. Jako první bych uvedla fakt, že oprava památkového objektu je výrazně dražší než oprava takzvaně obyčejného starého domu. Vzhledem k tomu, že musíte dodržovat předepsané postupy a technologie, nemůžete si vybírat nejlevnější variantu. Taková v případě památky prostě neexistuje. A druhým důvodem byla skutečnost, že rozsah poškození jednotlivých budov byl výrazně větší, než projektanti na samém počátku renovace předpokládali. U některých budov se cena opravy vyšplhala i na dvojnásobek. Ovšem po odsouhlasení rozpočtu se stavebními firmami se nám již výdaje dařilo držet pod kontrolou. Vícenáklady vznikaly pouze v případě opravdu nepředvídatelných událostí, jako například když jsme při rekonstrukci domu objevili zcela nečekaně zasypaný sklep, o němž do té doby neměl nikdo tušení. Obytné budovy jsme samozřejmě hradili pouze ze svých zdrojů. O dotace jsme opakovaně žádali na obnovu obou budov mlýnice. Někdy jsme byli úspěšní, někdy ne. Kromě Havarijního fondu Ministerstva kultury jsme získali dotace z Fondu obnovy památek Středočeského kraje.

Můžete našim čtenářům doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese podílející se na obnově?
Zpočátku se nám kvalitní řemeslníci hledali jen velmi obtížně. Především u obytných budov jsme v tomto směru postupovali metodou pokus–omyl. Přesto i zde jsme měli štěstí například na restaurátora Josefa Paloudu, který je mimořádný jak lidsky, tak odborně. Jeho výmalba interiérů je naprosto úžasná a dodnes nám dělá radost. Ráda bych zmínila i firmu Houska a Douda, s. r. o., jejichž světla zdobí celý dům a část dvora. U ostatních budov byl naprosto neocenitelný Jan Skřivánek, velmi zručný tesař s velkým citem pro rekonstrukci historických krovů a nesmírně slušný člověk. Z našeho blízkého okolí bych ještě ráda zmínila firmu Ibekov – kovářství a zámečnictví, kde je poctivé řemeslo okořeněno obrovskou dávkou kreativity a zkušenosti. Celý areál by nevypadal tak úžasně nebýt perfektních projektantů. V první fázi jsme spolupracovali s firmou Girsa AT a statikem Miroslavem Fuchsem, v druhé pak s Martinem Volejníkem. Bude nám nesmírnou ctí, když s ním společně rekonstrukci dotáhneme až do konce. A naší poslední trefou do černého co se kvalitních řemeslníků týká, je stavební firma Hlaváček. Nasazení, znalosti, odbornost, citlivý přístup k renovaci, rychlost – tak bych ve zkratce shrnula jejich přednosti. V jejich případě rozhodně není co vytknout.

Detaily o stavbě naleznete v PAMÁTKOVÉM KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.