Hlavní strana>>Zpravodajství>>Středočeský kraj>>Tipy a inspirace>>ROZHOVOR | S Ester Miluničovou o obnově venkovské usedlosti – 1. část
14. 12. 2023
Historický snímek usedlosti při pohledu od severu | Foto: Archiv majitelů
Jaká byla vaše cesta k záchraně památky a jak dlouho ji obnovujete?
Statek jsme objevili v roce 2018, kdy jsme potřebovali vyřešit naše nové nároky na bydlení, mezi které patřily dostatečný klid, spousta zeleně, veliká zahrada pro naše čtyři děti i blízkost Prahy. Lokalita nás natolik uchvátila a nadchla, že i přes některé technické problémy, stav budov a spoustu práce jsme si usedlost pořídili. Ze začátku jsme měli k dispozici pouze dvě obytné místnosti a velice spartánské podmínky. Po pěti letech postupných oprav jsme obnovili střechu a vybudovali obytné podkroví, změnili konírnu na otevřený prostor s klenutými klenbami a kamenným pilířem uprostřed, opravili přední zdobený štít a v letošním roce dokončíme opravu podjezdové kolny, kde se krov tesařům pod rukama sypal, a byla jen otázka času, kdy se střecha samovolně zřítí. Nyní bude stodola i pro návštěvníky statku bezpečná a bude možné rozšířit okruh budov, které jsou zpřístupněny veřejnosti. Další opravy stodol, dvorní fasády, brány včetně vrat a další nás teprve čekají. Počítáme, že tyto práce mohou trvat pět let, ale uvidíme.
Lze představit historii areálu?
Dějiny celého areálu zemědělské usedlosti sahají do roku 1817, kdy původní majitel Matěj Rada postavil hlavní budovy. Poté v roce 1836 dostavěl ozdobnou bránu, kolnu, sklep a studnu, přičemž pořadí posledních tří nelze ověřit. Areál je mimořádně hodnotným příkladem klasicistní usedlosti z počátku 19. století s mladšími stavebními úpravami ze začátku 20. století. Z historického a architektonického hlediska se jedná o obytný dům s bohatou štukovou výzdobou v hlavním štítovém průčelí a zdobně pojednanými klasicistními štíty se štítovými nástavci a dvouúrovňovým konkávním projmutím. Představuje tak ojediněle dochovaný příklad tradiční venkovské zástavby této oblasti. Neméně cenná je navazující reprezentativní klasicistní brána se štítovým nástavcem a kamenným portálem a kamenným ostěním branky pro pěší. Dokladem tradičního uspořádání hmotové skladby vesnické usedlosti jsou dochované hospodářské stavby, které spoluvytváří památkovou hodnotu areálu. Pro vesnické areály jsou charakteristické nezastavěné plochy zahrad navazující na volnou krajinu. Podařilo se nám získat fotografie z archivu Vojtěcha Pavelčíka, které nám poskytly další historické informace o areálu. Snímky pocházejí zhruba z roku 1900 a zaujalo nás na nich mimo jiné to, že na levém pilířku nad kamenným obloukem vstupní brány je vidět namalovaný portrét původního majitele Matěje Rady. Můžeme jen hádat, jestli šlo o vlastní kratochvíli, ale je nezpochybnitelné, že podobenka byla zcela jistě poděkováním a vyjádřením úcty nejen otci, ale i člověku, který nemyslel jen na svoji rodinu, ale na blaho obyvatel Davle, Štěchovic a blízkého okolí.
Přiblížíte čtenářům Matěje Radu?
Matěj Rada byl totiž významnou osobností Sázavy, která je dnes součástí Davle, a jedním z průkopníků vorařství na Vltavě. Vorařství jakožto starobylá tradice spojená se stavbou vorů a jejich plavením po řekách bylo 1. prosince 2022 zapsáno na Seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. To jen podtrhuje význam Matěje Rady a celého areálu, který mu sloužil jako zázemí pro jeho podnikatelskou činnost v oblasti plavení dřeva. Matěj Rada sepsal před svou smrtí v roce 1853 závěť, v níž vyčíslil všechny své pohledávky ve výši 20 089 zlatých a věnoval je na stavbu kostela ve Štěchovicích. Součástí statku mohla být i kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla podle jedné verze vyprávění postavena jako ochrana před morem, nemocemi a povodněmi, podle druhé verze měla chránit ozdobný štít statku, jenž se během stavby naklonil, což je vidět dodnes. Nicméně první varianta je pravděpodobnější, protože kaple pochází přibližně z poloviny 18. století. Jako Spolek usedlost Davle připravujeme k výročí 170 let od smrti Matěje Rady pamětní desku, jejíž podobu a použitý materiál konzultujeme s Národním památkovým ústavem, a plánujeme ji v tomto roce slavnostně odhalit.
Které další události spjaté s památkou byste zmínila?
Kromě obnovy jsme letos byli okolnostmi donuceni požádat Ministerstvo kultury o rozšíření rozsahu kulturní památky na další pozemky v našem vlastnictví. A to nejen z důvodu větší ochrany, ale především kvůli zachování dostatečného rozsahu památky. Existují totiž také opačné tendence v ochraně památky, které usilují o zrušení ochrany a nenávratné poškození celého areálu novou výstavbou.
Přečtěte si také druhou část rozhovoru s Ester Miluničovou. Další informace naleznete na stránkách STATKU DAVLE.
Autor: Kryštof Havlice