PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Plzeňský kraj>>Zprávy z regionů>>ROZHOVOR | S Janem Bednářem o velké vášni – modelaření hradů | 1. část

Zpravodajství

Plzeňský kraj

zpět

 

ROZHOVOR | S Janem Bednářem o velké vášni – modelaření hradů | 1. část

15. 10. 2022 Propamatky.info: Vodní hrad Bor u Tachova jako model Jana Bednáře Vodní hrad Bor u Tachova jako model Jana Bednáře | Foto: Jan Bednář | Licence: Všechna práva vyhrazena TACHOVSKO | Na práce Jana Bednáře jsem narazil v komunitě papírových modelářů. Jeho modely hradů jsou velmi oblíbené a jako jejich autor je respektovaným tvůrcem, který svá díla tvoří na zakázku pro muzea či hrady. O své velké vášni více prozrazuje v našem povídání.

Kdy se u vás objevil zájem o tvorbu modelů historické architektury? A který byl úplně první model, jenž jste dokončil, a který první vyšel z vaší tvůrčí dílny podle vlastního návrhu?
S papírovými modely obecně jsem začínal už jako školák, asi v 10 letech. V té době se tyto modely daly sehnat hlavně v časopisu ABC. A jejich autoři, především Richard Vyškovský a Ladislav Badalec, byli pro mě nedostižnými vzory. Do toho se s tímto koníčkem spojil zájem o historii, konkrétně období českého středověku. K němu mě bezděčně přivedl starší kamarád provozující tehdy historický šerm. O směřování mého modelářského zájmu bylo rozhodnuto. Na první dokončený model si už bohužel nepamatuji, ale vím jistě, že byl od mistra Vyškovského. Bohužel se nedochoval. Na úplně první model podle mého návrhu si na rozdíl od předchozích pamatuji s jistotou. Byla to rekonstrukce hradu Buben a vytvořil jsem ji pro školní výstavu modelů asi v 15 letech. Hrad jsem si vybral z jednoduchého důvodu. Pocházím z Plešnic, což je nedaleká obec, a díky tomu na něm znám snad každý kámen.

Ve vaší tvorbě jsou nejvíce zastoupeny hrady, které se do dnešních dnů dochovaly často jen v neúplné či torzální podobě. Tvoříte tak vlastně modely hmotových rekonstrukcí. Z jakých pramenů vycházíte? Konzultujete budoucí podobu modelů s odborníky?
Před každou vlastní stavbou modelu se pokouším sehnat veškerou dostupnou literaturu a ikonografii. Bývá to někdy docela obtížné. Pokud už k danému objektu existuje hmotová rekonstrukce, je práce o něco snazší, ale nebývá to pravidlem. Dost často se stává, že rekonstrukce je staršího data, a je tak poplatná době vzniku a míře tehdejších vědomostí. Od té doby mohl ovšem proběhnout další výzkum, mohla se objevit nová zjištění, která by znalosti o podobě objektu posunula dále. A tím pádem již taková hmotová rekonstrukce nemá patřičnou vypovídací hodnotu. Na druhou stranu věřím tomu, že i po nás přijdou nová zjištění, která mohou mé výtvory poslat do říše pohádek či sci-fi. Měl jsem jinak štěstí, že se mi podařilo seznámit se s archeology z domažlického a tachovského muzea. S nimi se snažím řešit výslednou podobu modelů a poslední tři, Skála u Přeštic, Přimda a Bor u Tachova, byly navíc vytvořeny na jejich zadání.

Které památky – hrady, kostely, zámky – jste již zhmotnil do 3D modelů? Který vám zabral nejvíc času a který byl nejnáročnější?
Z hradů, pokud si pamatuji, jsou to tři verze podoby Švihova, Buben, Radyně, Volfštejn, Skála u Přeštic, Přimda, Bor u Tachova. A v plánu mám další. U sakrální architektury je výčet více než skromný. Pracoval jsem na modelech současného stavu a pokusu o dobovou rekonstrukci bývalého špitálního kostelíka sv. Jana Evangelisty ve Švihově a na současné podobě kostela sv. Ambrože ve Vícově u Přeštic. Každý model byl svým způsobem náročný a u každého jsem si vyzkoušel něco nového. Například při výrobě terénu byl nejsložitější hrad Skála, i když se to na pohled nemusí zdát. A pokud jde o stavbu obecně, řekl bych, že nejsložitější a nejvíce časově náročný byl poslední model, a to vodní hrad Bor u Tachova.

Jak dlouho trvá příprava modelu, než se pustíte do samotné stavby? Kolik zabere celkově času vznik nového modelu?
Je to různé, nejdříve si musím ujasnit pro které období budu model vytvářet a které použiji měřítko. Záleží také na míře dostupných informací k danému objektu. V závislosti na tom pak zabere různě dlouhý čas vytváření rozkresů, skic a poté případných konzultací. Když mám později ujasněnou představu o výsledné podobě, pouštím se do práce samotné. Ta se odvíjí od náročnosti předlohy a zvoleného měřítka. A v neposlední řadě na mém volném čase. Modelařinu mám samozřejmě jako koníčka, ne profesi. Mám své civilní povolání a rodinu. A ta si také žádá své.

Jaké materiály na stavbu zmenšených hradů a kostelů používáte? Zasazujete je i do diorámatu krajiny?
Jako papírový modelář používám především papíry a kartony různých gramáží a různé hrubosti. Modely konstruuji poněkud staromódně systémem pravítko, tužka, guma, kružítko, kalkulačka. Nepoužívám grafické programy a počítač mám pouze coby zdroj podkladů k danému modelu. Na následné kresby detailů, jako jsou například ostění, bosáže, pasparty, různé další kamenické a fasádní prvky, používám zase fixíky o průměru 0,1 mm, které si ještě různě upravuji. No a na konečné vybarvování jsou použity temperové, vodové anebo akrylové barvy. A samotné zasazení modelu do krajiny je pro mě třešničkou na dortu, na kterém se vyžívám. Takže ano, zasazuji modely do terénu, někde už jej ale musím tvořit současně s modelem vzhledem k předloze. Například Buben, Skála a Radyně by bez terénu nemohly ani vzniknout.

V další části rozhovoru se dočtete o místech, kde jsou modely hradů Jana Bednáře k vidění, a které by rád dále vytvořil.

Autor: Zbyněk Konvička

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info