PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Vojtěchem Koubou o památkách a folkloru

3. 11. 2020 Vojtěch Kouba (v popředí) se členky Lidové muziky z Chrástu v soše Čestmíra Sušky | Foto: Marek Volf | Licence: Všechna práva vyhrazena CHRÁST (PLZEŇSKO) | Kulturní dědictví nejsou jen památky. Svébytné místo v něm zaujímá folklor. O vzájemném propojení, významu a předávání tradic dalším generacím jsme si povídali s vedoucím Lidové muziky z Chrástu a odborným asistentem na Katedře arts managementu VŠE v Praze.

Jakou roli ve vašem životě hrají památky?
Žiju v bytovém domě, příbory máme nejspíš z IKEA. Vedu sice na Katedře arts managementu předmět, který se věnuje kulturnímu dědictví, každodenní kontakt s památkami mi ale chybí. Tím víc si jich ale vážím při cestách v krajině i ve městech. Jsem členem spolku Domaslav, který pečuje o kostel sv. Jakuba v malé vesnici na Tachovsku, kam jezdíme s naší muzikou na pravidelná soustředění. Koncerty, které tam děláme, snad trochu přispíváme k jeho obnově.

Památky jsou naším spojením s minulostí, ke které se ale nemůžeme připoutat, protože jinak minulost falšujeme. To platí jak pro prezentace památkových objektů, tak pro folklor. Několik let jsem přesvědčoval pana Jaromíra Konrádyho, nositele rodinné nástrojářské tradice, aby mi postavil západočeské dudy. Když měl konečně čas, řekl: „Chceš ten vak ze psa, anebo radši z umělý textilie? Tu bych doporučil, nepropouští vzduch.“ A tak mám archaický nástroj, na který lidé hrají po tisíciletí, s vakem z netkané textilie. Nosím ho ve velkém fotografickém batohu, protože jinam se nevešel. Myslím si, že je to tak správně.

Proč jste se rozhodl opakovaně podpořit práci redakce PROPAMÁTKY?
Upřímně? Obdivuju vaši aktivitu i houževnatost. Děláte práci, kterou mnozí připisují státu. Představují si, že by měla být věcí veřejné správy, anebo že byste měli být financováni z veřejných peněz. Vy ale svojí nezávislostí přesvědčujete, že to takhle být nemá. Že ke státní památkové péči potřebujeme také aktivní podhoubí tvořené nejen vlastníky, ale i přáteli památek, aktivními občany, kteří se zajímají o kulturní dědictví a svět kolem sebe.

Co vás přivedlo do světa folkloru?
Na Plzeňsku už je určitě nutné rozlišovat folklor a folklorismus. U nás doma se vždycky zpívalo, ale živých tradic je jen maličko, ke skutečnému folkloru jsem se dostal až později, třeba při návštěvách v Horní Lužici. Tradice folklorních souborů je ale v Plzni a okolí pořád dost silná. Od 10 let jsem se pohyboval v různých souborech, krásná léta jsem strávil na Vysoké škole ekonomické v souboru Gaudeamus. V té době jsem „zdědil“ dětskou muziku doma, v Chrástu, její tehdejší vedoucí odešla na mateřskou dovolenou. Byli skvělí, energičtí, zábavní. Od té doby se hodně změnilo, ta základní touha ale snad zůstala stejná.

Chystáte vydání vinylové desky. Jak získáváte prostředky na realizování svých (myšleno folklorních) nápadů?
Nové album Funerals & Weddings vyjde dokonce na dvou vinylových deskách. Těšíme se na kvalitní zvuk a jsme nadšeni z možností, které velký obal dvojdesky dává výtvarnici Michaele Duškové. Nebude to ale levné. Už podruhé tedy zkoušíme oslovit veřejnost prostřednictvím crowdfundingu. V roce 2015 jsme dokázali získat peníze na knihu Plzeňské písně (se dvěma CD a DVD s animovanými videoklipy). Věříme, že i tentokrát se najde dostatek zájemců, kteří si budou chtít pořídit naši desku nebo si vyberou z mnoha jiných odměn.

Čím je nová deska výjimečná?
Bude na ní 30 nahrávek svatebních a pohřebních písní, většinou českých, ale také ze západní Moravy a z Horní a Dolní Lužice. A nechybí ani písně českých Němců, jedna svatební v egerlandském dialektu a dvě pohřební ze Šumavy.

Nahrávky vznikly ve studiu Českého rozhlasu v Plzni, což je památkově chráněná funkcionalistická budova. Už podruhé nás při natáčení režijně vedl skladatel a folklorista Jaroslav Krček. Ten v plzeňském rozhlasu pracoval už v 60. letech, díky jeho vyprávění jsme se mohli přenést v čase, a to do doby, kdy se narodili naši rodiče. Tehdy v plzeňském rozhlase vzniklo elektroakustické studio, jehož experimenty byly naprosto srovnatelné s tím, co se v hudbě dělo na západě. Bohužel stroje, na kterých skladatelé pracovali, byly v 90. letech zlikvidovány.

Jaké máte s muzikou plány do budoucna?
V tuhle chvíli úspěšně dotáhnout crowdfunding. A pak nadšeně přivítat čas, kdy bude zase možné hrát, spolu a pro lidi.

Více informací naleznete na stránkách LIDOVÉ MUZIKY Z CHRÁSTU. Přispět na vznik desky můžete ZDE.