Hlavní strana>>Zpravodajství>>Plzeňský kraj>>Tipy a inspirace>>Opatská rezidence kláštera v Plasích získává původní tvář
17. 5. 2023
Dvůr s obnovenými fasádami, ambitem a částečný pohled na sýpku | Foto: KONSIT, a. s.
Hlavním cílem dosud probíhajícího a v mnoha stránkách náročného procesu je památková obnova opatské rezidence, tedy objektů Starého opatství a Nové prelatury včetně přilehlých ploch a zahrady. Postup jednotlivých prací podle projektu Projektového ateliéru pro architekturu a pozemní stavby, spol. s r. o., je navržen a realizován s důrazem na maximální respektování historických prvků a využití materiálů shodných nebo velmi blízkých původním. Postup stavebních kroků v historickém areálu tvořeném objekty různého architektonického stylu a stáří je veden šetrným způsobem a snahou o zachování všech autentických uměleckořemeslných prvků. Současně bylo zejména z důvodu množství nevhodných novodobých stavebních zásahů i úprav přistoupeno k množství bouracích prací.
Staré opatství
Kromě úvodního vybourání nevhodných vestaveb z poloviny 20. století zde došlo mimo jiné k demontáži podhledů, odstranění vestaveb, některých omítek nebo násypů podlah. Ze souboru nepůvodních přístaveb lze uvést kotelnu, schodiště v severním průčelí, výdechy větrání někdejšího krytu civilní obrany nebo krov a půdní vestavbu. Zajištěn a nově vyzděn z románských cihel zachráněných při rozebírání jiných částí stavby byl například středový pilíř v přízemí. Na něj navazovala v místě nesoudržné středověké vrstvy výměna části stropní konstrukce druhého nadzemního podlaží. Již při předběžném průzkumu stavu jednotlivých dřevěných konstrukcí byla objevena ložiska dřevomorky, která musela být sanována a napadené konstrukce nahrazeny. Za pozornost stojí také snaha o zachování otisku různých etap a architektonických stylů, které v areálu zanechaly svou stopu například v podobě rekonstrukce břízolitové omítkové vrstvy z 50. let minulého století na západní fasádě směrem do nádvoří.
K příkladné realizaci patří opětovné využívání původních materiálů a konstrukcí. Použitelné trámy, cihly a jiné konstrukční prvky byly očišťovány a skladovány přímo na staveništi. V souladu s uvedeným přístupem došlo za pomocí jeřábu například k rozebrání krovu Starého opatství. Materiál z něj byl roztříděn a vybrané prvky se po očištění uskladnily pro další použití. Obdobným způsobem se podařilo zachránit část původních ručně tesaných prvků, které poté posloužily ke konstrukci povalového stropu v přízemí.
Nová prelatura
Identickým postupem jako v případě budovy Starého opatství bylo zapotřebí sanovat vybrané konstrukční prvky. Z tesařských prací na konstrukci stropních trámů tak došlo například k odbourání trámové kapsy nutné k protézování trámů, v krovu byly odstraněny záklopy a jílové vrstvy. Tam, kde to stav konstrukce umožnil, došlo k výměně zhlaví trámů se zachováním původních rákosových omítaných fabionů. Dále bylo nutné přistoupit k částečné výměně trámů hrázděných konstrukcí příček v patře napadených dřevomorkou. Zde došlo k využití tradičních kolíkových spojů ze suchého modřínu.
Jedním z cenných objevů ještě během přípravných prací se stala nástropní malba ukrytá pod vrstvou novodobější výmalby v rohovém pokoji prvního patra. Drobný fialový flíček na stropě se pod rukama restaurátorů rozkryl do fresky zobrazující několik postav. Autorství je přisuzováno baroknímu umělci Janu Kryštofu Liškovi. Předpokládalo se, že malba, kterou archivní prameny zmiňovaly, byla v minulosti nenávratně zničena. Dle zástupkyně kastelána Moniky Tukové nechal fresku pravděpodobně zakrýt kníže Metternich v rámci přestavby rezidence, když koupil plaské panství a upravoval interiéry stavby. Obnovenou nástropní malbu doplnil štukový rám, zhotovený jako analogie dle dochovaných štuků na jiných místech stavby. Během prací byla snaha ochránit všechny původní prvky, demontovaly se autentické okenní výplně a pečlivě se zakrývaly mnohé konstrukce, jako například mramorové zábradlí na hlavním schodišti.
Významnou část prací tvořila obnova fasád. Zejména její část orientovaná do vnějšího nádvoří s propracovaným kamenným obkladem vyžadovala náročný restaurátorský přístup. Požadavkem specialistů památkové péče bylo při obnově využít hrubozrnný pískovec (arkózu) v načervenalé barvě, který by se nejvíce blížil původnímu kameni. Ukázalo se však, že pískovec obdobných vlastností není možné získat, a to ani v českých lomech, ani v zahraničí. Všechny dostupné pískovce disponovaly jemnější strukturou a chybělo i požadované zabarvení. Po nesnadném pátrání se podařilo zjistit výskyt kamene, který by odpovídal požadavkům, a to v nedaleké lokalitě národní přírodní památky Odlezelské jezero. Zde se za podpory zástupců Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Generálního ředitelství Národního památkového ústavu realizoval povrchový sběr kamene. Před samotným opracováním a použitím proces předpokládal ruční lámání a následný transport v náročném terénu. Během stavebních prací byly dále na jihovýchodní fasádě objeveny sluneční hodiny. Jejich restaurátorskou obnovu provedl sochař a restaurátor Václav Štochl.
Klášterní dvůr a podzemí
Součástí obnovy klášterního komplexu je dále obnova vnitřního dvora s ústředním prvkem kašny. Její stavebnětechnický stav byl značně narušený, a proto došlo k instalaci olověné vrstvy zabraňující úniku vody z kašny a výměně téměř poloviny původních kamenných bloků. V nové podzemní prohlídkové trase uvidí návštěvníci původní objemné základy tělesa kašny nebo pozůstatek gotického sklepního prostoru s nově doplněnou částí cihelné klenby vyzděné z lícových cihel vyráběných tradiční metodou, takzvaných šancovek.
Došlo také k obnově s nadezděním severní ohradní klášterní zdi a jejímu doplnění o zastřešenou korunu namísto dosavadní železobetonové desky. Vrcholovou partii nově kryjí keramické bobrovky a prejzy zachráněné během stavebních prací ve dvoře. Navazující úpravu představuje rekonstrukce základů a zdi severovýchodního křídla ambitu a přilehlé oranžérie. Obvodová zeď ambitu prostorově autenticky znovu vymezí někdejší opatskou zahradu, současně nahradí nepůvodní skladovací objekt z 50. let 20. století a cihelnou zeď související se skladovacími provizorními přístavbami u sýpky.
Klášter na vodě
Areál plaského kláštera je podle tradičních cisterciáckých zvyklostí založen v údolní nivě řeky Střely, která přirozeně vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Ve středověku vznikl umělý kanál vedoucí areálem, který byl v baroku přeměněn na páteřní odvodní kanál rozsáhlého klášterního komplexu, takzvanou Královskou štolu, jež navíc zajišťovala vodu pro mlýn, pilu, proplachování prevétů či odvod vody z vodního systému. Základy konventu zpevňuje 5 100 dubových kůlů zatlučených do země. Ty vynášejí trámový rošt, na který bylo vystavěno zdivo budovy. Pro prodloužení trvanlivosti roštu bylo nutné zamezit přístupu vzduchu a udržování dřevěných konstrukcí trvale pod vodou. Vodu přivádí do podzemí stavby několik pramenů. Výška hladiny, teplota a celková kvalita vody ve dvou barokních bazénech je několikrát denně kontrolována. S tím souvisí původní nápis coby varování pro budoucí generace, který v překladu zní: „Bez vod se stavba zřítí“. Stěžejním momentem se stalo obnovení vodního systému položením vodovodní přípojky mezi studnou v suterénu Nové prelatury a vodním systémem konventu.
Archeologické, restaurátorské a sanační práce
Zcela samozřejmou součástí obnovy byl záchranný archeologický průzkum. Ten byl zpočátku soustředěný především v místě při západním průčelí Starého opatství, kde se uskutečnily zemní práce směřující k obnovení starého vstupu na zahradu skrze branku v ohradní zdi. Další průzkumy byly mimo jiné situované při severním průčelí Starého opatství a měly ozřejmit situaci bývalé klášterní brány. Neméně náročným procesem prošel prostor ústředního dvora.
Detailní restaurátorské průzkumy vedené mimo jiné s cílem nastavení vhodné ochrany původních povrchů se v interiérech zaměřily například na malby v pokojích nebo dřevěné parkety. Současně probíhaly průzkumy původní barevnosti stěn. Interiéry získaly v souladu s požadavky památkové péče autentickou podobu a stěny Nové prelatury postupně pokryl odstín béžové barvy s modrou linkou. V současné době se již pod kurátorským dohledem Stanislavy Beránkové připravuje interiérová instalace, která návštěvníkům přiblíží život rodiny Metternichů.
Samostatnou problematiku spojenou s údržbou většiny historických staveb představuje sanace nadměrné vlhkosti konstrukcí. Na základě výsledků z odebraných vzorků interiérových zdí Starého opatství i Nové prelatury došlo mimo dalších pasivních opatření k určení rozsahu zasolení vlhkého zdiva, distribuce solí ve zdivu i druhů stavebně škodlivých solí. Výsledky průzkumů vedly k aplikaci odsolovacích, takzvaných obětovaných omítek v několika cyklech.
Stručné dějiny památky
Takzvaná opatská rezidence s původní ohradní klášterní zdí představuje cennou a nedílnou součást národní kulturní památky. Ačkoli areál působí barokně a je vnímán a spojován s působením architektů Jana Baptisty Matheyho, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhoffera, patří k jeho podstatným hodnotám vývojová vrstevnatost a stavební konstrukce sahající až do druhé poloviny 12. století.
V roce 1785 byl v rámci josefínských reforem klášter zrušen a o více než 40 let později jej zakoupil spolu s rozsáhlými pozemky kancléř Klement Václav Lothar Metternich. Sídlo opatů bylo přeměněno na zámek a jako příležitostné zámecké sídlo sloužila rodině Metternichů budova bývalé prelatury s reprezentativními prostory ležící v severovýchodní části komplexu. Do osudu památky zasáhla 2. světová válka a poválečná léta, kdy došlo v roce 1945 k zestátnění majetku a areál v následujícím období sloužil řadě státních, obecních institucí a organizací. V 70. letech minulého století bylo zahájeno postupné zpracovávání stavebněhistorických průzkumů pro jednotlivé budovy a započala i postupná rekonstrukce konventu. V současné době je většina reprezentativních budov kláštera pod správou Národního památkového ústavu.
Veškeré provedené práce byly realizovány v souladu s požadavky a pod dohledem odborníků památkové péče. Část finančních nákladů pokrývá dotace Evropské unie, Evropského fondu pro regionální rozvoj. Projekt je evidován pod reg. č. CZ.06.3.33/0.0/0.0/16-059/0004496. Podmínkou pro ideální koordinaci a vhodný postup všech stavebních procesů byla perfektní souhra týmu generálního dodavatele a odborníků z Národního památkového ústavu, jmenovitě pak Zdeňka Chudárka, Veroniky Zelinkové, Rudolfa Horáka, Stanislavy Beránkové i kastelána kláštera Pavla Duchoně. Stavební práce byly prováděny dle projekčního návrhu architektů Tomáše Šantavého a Svatoslava Hladníka a kontrolovány Václavem Šroubkem, technickým dozorem stavebníka. Ze všech činností hraje v celém procesu obnovy nezanedbatelnou roli zkušenost zhotovitelské společnosti s rekonstrukcemi historických staveb jako například Státní zámek Sychrov, Martinický palác v Praze, kostel sv. Václava a bazilika Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, Španělská a Maiselova synagoga v Praze, stará vodárna v Nebušicích nebo hotel Yasmin a Grossmannova pasáž v Praze. Svou úctu a zájem o kulturní dědictví projevuje generální dodavatel v neposlední řadě například také svou podporou projektu MÁME VYBRÁNO.
Zpráva vznikla v rámci mediální spolupráce s redakcí portálu PROPAMÁTKY. Další informace naleznete v KATALOGU SLUŽEB a na stránkách společnosti KONSIT.
Autor: Kryštof Havlice, Karolína Řeháčková
Zdroj: KONSIT, a. s.