PROPAMÁTKY | Zpravodajství - Obnova jízdárny ve Světcích

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Plzeňský kraj>>Plzeňský kraj>>Obnova jízdárny ve Světcích

Zpravodajství

Plzeňský kraj

Obnova jízdárny ve Světcích

31. 7. 2024 Pohled na obnovenou jízdárnu | Foto: NPÚ ÚOP v Plzni | Licence: Všechna práva vyhrazena SVĚTCE (TACHOVSKO) | V březnu byla po mnohaleté rekonstrukci otevřena zdejší jízdárna, v mnoha ohledech přesahující regionální význam. Akce obnovy národní kulturní památky se také stala krajským vítězem v soutěži Památka roku 2023 v kategorii Velké rekonstrukce.

Chov koní je v dějinách lidstva přítomný po staletí. V souvislosti s ním vznikala zařízení pro koňský odchov, kde se zvířata narodila, vyrostla a poté se připravovala na své budoucí určení (pomocná síla v obchodě, dopravě, zemědělství a podobně). Na území někdejšího rakouského soustátí vznikly první státní hřebčíny v polovině 16. století, kam byli zpočátku dováženi koně z jihoevropských a arabských zemí. Renesanční a barokní období prakticky až do roku 1918 je spojené s dalším velkým rozvojem hřebčínů. Ústup jejich existence výrazně přinesla druhá světová válka. Některé ze staveb krize přestály a nelehká období překonaly. Z historických příkladů se jedná především o Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, kde se chovají starokladrubští bělouši nebo Hřebčín Slatiňany či Napajedla. Z fungujících hřebčinců jakožto míst zajišťujících kvalitní plemeníky pro zapouštění klisen v zemském chovu lze uvést Zemské hřebčince Písek a Tlumačov.

S příchodem 20. století význam koní v souvislosti s rozvojem techniky postupně upadal a přesunul se do sportovní a kulturní oblasti. Koňský chov zůstal významně spjatý s reprezentací panovnických dvorů, kde představoval bohatství, prestiž a moc. V blízkosti šlechtických sídel vznikaly pro tento účel rozsáhlé objekty a také se začala od 16. století budovat sportoviště neboli jízdárny sloužící k přehlídkám a nejrůznějším turnajům panovnického dvora.

Na našem území má své specifické místo a charakter monumentální novorománská jízdárna v malé osadě Světce u Tachova, která má od roku 2010 statut národní kulturní památky. Území darovala v roce 1781 manželka Adama Filipa Losyho z Losimthalu, posledního držitele z rodu Losyů, Josefu Mikuláši Windischgrätzovi. Tachovské panství se tak stalo největším a nejvýznamnějším windischgrätzským panstvím v Čechách.

Nepřehlédnutelnou novorománskou budovu založil nedaleko bývalého paulánského kláštera na svahu světeckého návrší v letech 1858–1862 Alfréd I. Windischgrätz podle návrhu ředitele stavební knížecí kanceláře Schwarzenbergů Wilhelma Neverhorsta a chebského stavitele Adama Haberzettla. Díky svým rozměrům a konstrukčnímu technickému ztvárnění představuje architektonicky náročnou stavbu. Dodnes zůstala po zmíněné Španělské dvorní jízdárně ve Vídni druhou největší stavbou svého druhu v celé tehdejší habsburské monarchii. Rodina Windisgrätzů vlastnila panství do roku 1945, poté jí bylo zabaveno. Vlivem trvalého zanedbání údržby objekt rychle chátral, a byl tak dokonce v 80. letech 20. století určen k demolici. Ve hře byla přestavba na garáže nebo sýpku a až v roce 1980 vznikl detailnější stavebněhistorický průzkum, který potvrdil vysokou architektonickou a uměleckořemeslnou hodnotu objektu a uměleckořemeslných prvků. V 90. letech minulého století se také díky opětovnému prohlášení kulturní památkou v roce 1991 objevily náznaky možné záchrany stavby. V letech 1996–1998 bylo z prostředků Havarijního programu Ministerstva kultury provedeno dílčí statické zajištění nejpoškozenějších částí. Již před rokem 1997 získalo objekt město Tachov, jehož zásluhou po roce 2000 začala mimořádně náročná postupná záchranná rekonstrukce financovaná městem a s podporou dotačních titulů, zejména Programu záchrany architektonického dědictví ČR.

Práce spojené se záchranou stavby probíhaly průběžně přes 20 let. Během dlouhého období došlo mimo jiné ke zmiňovanému statickému zajištění konstrukce, vyzdění zdí, kleneb, provedení stropů, opravě krovu nebo položení nové střešní krytiny. Pokračovalo se obnovou vnitřních a vnějších omítek, osazením vnějších oken, některých vnitřních oken a dveří. Náročnou proměnou prošlo severní, východní a západní schodiště. V knížecí lóži, rondelech, v sále a části okružní chodby byla restaurována iluzivní výmalba. V hlavním sále a několika dalších místnostech byly položeny nové podlahy. Proběhlo rozšíření prostoru pro technické zázemí v suterénu, nové rozvody elektroinstalace, vzduchotechniky, osvětlení a elektronické zabezpečení objektu. Vznikly také dva nové výtahy zajišťující bezbariérový přístup do všech pater.

Na projektovém řešení a zdárném dokončení všech náročných fází má od počátku rekonstrukce svůj zásadní podíl architekt a autor projektu obnovy Jan Soukup (ATELIER SOUKUP OPL ŠVEHLA, s. r. o.). Obnova s celkovými náklady asi 180 milionů korun byla spolufinancována z Integrovaného regionálního operačního programu Evropské unie, z dotací Ministerstva kultury, krajské dotace a významnou část financí pokrylo město Tachov. Kromě toho přispěla také Místní akční skupina Zlatá cesta, o. p. s. Dodavatelem poslední fáze obnovy se stala firma B K V Stavební společnost s r. o. Památka sloužící jako kulturní a společenské centrum je otevřena formou komentovaných prohlídek vždy od středy do neděle.

Celý nezkrácený text doplněný o názory osobností spjatých s památkou, si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY LÉTO 2024. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Podrobnosti se dozvíte na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE. Otevření jízdárny jsme se věnovali také v textu NEJVĚTŠÍ HISTORICKÁ JÍZDÁRNA NA NAŠEM ÚZEMÍ SE OTEVŘELA VEŘEJNOSTI. Další informace naleznete na stránkách JIZDARNA-SVETCE.CZ.