PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Lukášem Macíčkem o obnově historické budovy hostince

26. 3. 2021 Objekt někdejšího hostince pochází ze začátku 19. století. | Foto: Lukáš Macíček | Licence: Všechna práva vyhrazena PŘEDHRADÍ (CHRUDIMSKO) | „Dům si mě získal a já se nebránil, byla to láska na druhý pohled. Občas se jednoduše zamilujete, až když poznáte nitro a to, co zůstává vnějšímu zraku skryté,“ říká majitel bývalého hostince, který citlivě rekonstruuje, a s nímž jsme si povídali.

Můžete ve stručnosti přiblížit historii domu?
Hostinec pochází pravděpodobně ze začátku 19. století. Budova má za sebou poměrně dramatickou historii. Roku 1868 hostinec vyhořel a 1881 byl úmyslně zapálen. Roku 1897 jej koupil za 2 000 zlatých František Bureš. Ten započal výraznější stavební úpravy. Přistavěl a zvětšil sál, vystavěl novorenesanční vikýř s letním pokojem a přebudoval černou kuchyni s komorou na pokoje. Zbytek 20. století se pak nesl v duchu devastace a nešetrných zásahů. Dům byl zkonfiskován a v části byla zřízena prodejna Jednoty. Po navrácení restituentům devastace pokračovala a při naší koupi v roce 2017 zde kromě samotné hmoty domu nebylo mnoho hodnotného.

Mohl byste v krátkosti popsat svůj vztah ke kulturnímu dědictví?
Ke kultuře a dědictví našich předků mám velkou úctu. Nikdy nepřestanu žasnout nad řemeslnou úrovní, citem pro harmonii barev a tvarů nebo nad estetickým nadáním, s jakým přistupovali k utváření svých domů, měst, krajiny. Kulturní dědictví je to, co nás v dnešním globalizovaném a unifikovaném světě činí jedinečnými. Přijde mi, že na to u nás v české kotlině dost často zapomínáme, nebo ještě hůř, vůbec si to neuvědomujeme.

Kdy a jak jste se rozhodl pečovat o historický objekt?
Myslím, že to nebyla vědomá volba. Když se dívám na fotografie domu těsně po koupi, říkám si, jak moc velké zatmění jsem musel mít, že jsem jej pořídil. Zcela upřímně, tehdy jsem netušil, co mě čeká. Z oblasti obnovy historického objektu jsem neměl teoretickou ani praktickou průpravu a veškeré informace jsem nasával v průběhu obnovy a stále se učím. I když se nejedná o památkově chráněný objekt, od začátku jsem věděl, že se domu nechci zpronevěřit.

Co vše se dosud podařilo realizovat?
Začalo se odstraněním novodobých nánosů, příček, přístavků a navýšených podlah. Celkem jsme z domu zatím vyvezli asi 200 tun stavební suti a stále není vše pryč. Další na řadě byla střecha. V minulém roce se nám podařilo dokončit koupelnu s prádelnou situované v pokojích, které byly přebudovány z černé kuchyně a komory. Také je hotová větší část průjezdu, kde byly škody způsobené necitlivými zásahy největší. Nerad bych také opomenul zahradu, kde již probíhala pokročilá sukcese a my se prosekávali téměř dvoumetrovými kopřivami a nálety.

Jaké práce vás čekají?
Nejsem si jistý, jestli na popis toho, co nás ještě čeká, vystačí limit znaků na jednu otázku. Toho, co nás ještě čeká, je stále o mnoho víc než toho, co už jsme udělali. Ale ve zkratce je to obnova světnice, do které se letos pouštíme, oprava vstupního pískovcového portálu v průčelí domu, dokončení síně, podkroví nebo vybudování truhlářské dílny v prostoru bývalého sálu. Dům je omítnut cementovou maltou, kterou nahradí vápenná a dle historických fotografií bude obnovena štuková výzdoba zahrnující šambrány okolo oken, bosáž na rizalitu okolo portálu nebo nárožní bosáž. Po samotném domě je na řadě zbytek maštale, která k domu patří a mnoho dalšího.

Více informací a aktualit naleznete na FACEBOOKU.

Fotogalerie

 

 

Téma: Umělecké řemeslo Architektura 19. století Rozhovory Fotogalerie Všechna témata