PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Lucií Pejchovou o novém lesku starých zrcadel

30. 5. 2021 Rytí chybějícího dílu zrcadlového rámu | Foto: Archiv Lucie Pejchové | Licence: Všechna práva vyhrazena ŽELEZNÝ BROD | Broušená benátská zrcadla znamenala pro majitele luxus, ale též obavy z převozu. Proto v Čechách rozkvetla v 18. století výroba zrcadel benátského typu. Na historii, specifika obnovy i možnosti financování jsme se zeptali jejich restaurátorky.

Jak jste se dostala k restaurování historických zrcadel?
Před několika lety mne jako rytečku skla oslovil restaurátor benátských zrcadel Petr Foltýn. Základem naší spolupráce byla má profesní zkušenost při práci na kopiích historického rytého skla. Moje znalosti a praxe z klasického rytého a řezaného skla jsou pro tuto práci nepostradatelné. Díky této spolupráci jsem se seznámila s širší problematikou restaurování slohových zrcadel benátského typu i se souvisejícími postupy a technikami.

Proč je v Čechách hodně zrcadel benátského typu a čím se liší od pravých benátských?
Rámy původních benátských zrcadel jsou bohatě zdobeny hutnickými prvky od sklářské pece nebo jsou broušené a ryté. Doprava z Benátek však byla nákladná a vysoce riskantní kvůli hrozbě rozbití. Z tohoto důvodu využil v 18. století hrabě Kinský velmi zručných brusičů a rytců skla v oblasti kamenického a sloupského panství (Kamenický Šenov, Nový Bor, Lindava) a v roce 1756 založil první zdejší manufakturu na výrobu zdobených zrcadel. V Čechách se uchytila spíše technika „za studena“ – dekorování rytím a broušením. Přestože se česká díla vyznačují vysokou kvalitou, byla oproti benátským levnější. Proto bylo v minulosti v Čechách vytvořeno těchto nádherných zrcadel poměrně hodně, zásobili jimi celou monarchii a vyváželi je i do dalších zemí.

Na čem v současné době pracujete a v čem je toto dílo specifické?
Nyní se zabývám exponátem, který není typickým historickým zrcadlem. Jde o rytý zrcadlový rám se středovou podmalbou Alegorie zimy, kterou zhotovil významný malíř podmaleb Vincenz Janke. Komplet pochází z období kolem roku 1800 a je v majetku Severočeského muzea v Liberci. Restaurování je rozděleno na dvě části – podmalbu má na starost restaurátorka skla Eva Rydlová, já se zabývám zrcadlovým rámem.

Jak postupujete při záchraně a obnově těchto zrcadlových okrajů?
Zrcadla bývají poškozena nevhodným uskladněním ve vlhkém prostředí a také rozbitím některých částí. Má práce začíná demontáží všech zrcadlových dílů z dřevěného rámu. Vyhodnotím stav poškození jednotlivých segmentů i jejich odrazové vrstvy a určím další postup. Chybějící zrcadlové kusy zhotovím stejnými postupy, jakými byly vytvořeny v minulosti. Vytvaruji je z tabulového skla podle původní předlohy a opatřím broušeným a rytým dekorem. Pak na zadní stranu nanesu odrazovou vrstvu. Ošetřené a nově doplněné díly nakonec uchytím zpět na dřevěný rám.

Z jakých zdrojů je restaurování financováno?
Je placeno z projektu s názvem Modernizace hlavní budovy Severočeského muzea v Liberci – 3. etapa, který je spolufinancován z Integrovaného regionálního operačního programu. Jiná díla, na kterých jsem pracovala, byla podpořena z programů obcí nebo Ministerstva kultury a jedno z Integrovaného systému obnovy.

Další informace o činnosti Lucie Pejchové naleznete v KATALOGU SLUŽEB.

Fotogalerie

 

 

Téma: Restaurování Movité památky Příklady dobré praxe Umělecké řemeslo Historické postupy Dotace Ministerstva kultury Rozhovory Integrovaný regionální operační program Všechna témata