PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Liberecký kraj>>Opravené památky>>ROZHOVOR | S Tomášem Krebsem o záchraně historických dopravních prostředků

Zpravodajství

Liberecký kraj

zpět

 

ROZHOVOR | S Tomášem Krebsem o záchraně historických dopravních prostředků

9. 11. 2015 Propamatky.info: Členové Boveraclubu v dobových uniformách, Tomáš Krebs stojí první zleva. Členové Boveraclubu v dobových uniformách, Tomáš Krebs stojí první zleva. | Foto: Archiv Boveraclubu | Licence: Všechna práva vyhrazena LIBEREC | Spolek Boveraclub se dlouhodobě věnuje záchraně a obnově historických dopravních prostředků. Na opravy těchto technických památek, činnost spolku i plány do budoucna jsme se zeptali jeho předsedy Tomáše Krebse.

Co vás inspirovalo k založení spolku, mohl byste krátce přiblížit jeho historii?
V 80. letech byla tramvajová doprava v Liberci po technické stránce v tragickém stavu, velmi zanedbaná a takřka před zrušením. Na záchranu památek, natož provozování případných historických tramvají, nebylo ani pomyšlení. Ve vozovně byly v té době likvidovány takové unikáty jako například torzo tramvaje z roku 1904. Setkávali jsme se s lidmi, kteří se zajímali o historii dopravy a třeba jen fotografovali. Měl jsem tehdy příležitost se potkat i s Erwinem Cettineem, který liberecké tramvaje fotil systematicky od roku 1913. Část jeho archivu jsme později získali. Bylo nám líto, že není na rozdíl od jiných měst v Liberci snaha zachovat nějakou starší tramvaj pro budoucí generace. V roce 1987 jsme založili Kroužek přátel městské dopravy a byli jsme iniciátory výstavy k výročí 90 let tramvajové dopravy v Liberci, kterou jsme v podstatě sami také kompletně připravili. Součástí výstavy byla i částečná oprava pracovní tramvaje z roku 1929. Dostala se do Liberce z rušeného tramvajového provozu v Ústí nad Labem v roce 1969 a byla přestavěná na kolejový brus. Díky výročí byla opatřena původním červenobílým nátěrem a jezdila po městě jako poutač k výstavě. Po výročí jsme se odhodlali k rozsáhlejší opravě vozu, která však trvala s přestávkou až do roku 2001. Impulzem k dokončení tramvaje byly oslavy výročí tramvajové dopravy v Ústí nad Labem v roce 1999, kde byla tramvaj vystavena na náměstí. Během následujících dvou let se nám pak podařilo dokončit elektrickou výzbroj tramvaje a první náš exponát zprovoznit.

Jak získáváte vozidla, jež opravujete? Která se vám již povedlo renovovat?
Současných šest pojízdných historických tramvají náš spolek nevlastní. Čtyři vozidla vlastní společnost Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou a dvě jsou dlouhodobě zapůjčena z depozitáře Technického muzea v Brně. Náš spolek o vozy na základě mandátní smlouvy pečuje, pořízení jedné tramvaje pak i financoval formou daru dopravnímu podniku. V posledních letech jsme však získali několik vraků vozových skříní různých vozidel, přičemž nejstarší je torzo první liberecké tramvaje z roku 1897, na jejíž renovaci je vyhlášena veřejná sbírka. K tomu se snažíme získat i různé náhradní díly na staré tramvaje a pečujeme také o poměrně rozsáhlý archiv fotografií a dokumentace, který je nepostradatelným zdrojem informací při opravách.

Jakým způsobem financujete opravy? Pomáhá vám v tom veřejná sbírka?
Začínali jsme za minulého režimu, kdy nic nebylo a ani nešlo vyrobit. Dnes již existuje spousta dílen a firem a vyrobit je možné téměř vše, pokud máme dokumentaci. Stojí to ale peníze. Ty získáváme především díky provozu historických vozidel, tržbám za jízdenky či objednané jízdy. Úspěšně se také zajímáme o různé granty a fondy, nemalé částky jsme získali třeba díky podpoře Libereckého kraje či města Jablonec nad Nisou. Samozřejmě nám pomáhá dopravní podnik, se kterým fungujeme v určité symbióze. Základ renovačních prací je však v našich bezplatných pravidelných sobotních brigádách. Na jedné tramvaji odpracujeme až 15 tisíc hodin. Pomáhají nám i místní firmy, zámečníci, truhláři a další.

Veřejnou sbírku organizujeme až pro náš sedmý velký exponát, stavbu repliky první liberecké tramvaje. I když je vyhlášená již několik let, zatím jsme hlavně shromažďovali základní komponenty k pojezdu a náhradní díly. Pořizovali jsme dokumentaci a teprve letos jsme zahájili konkrétní práce na podvozku. Veřejná sbírka asi nebude hlavním pilířem financování, pomáhá nám však svým způsobem i jako forma propagace. Nejvíce přispívají do pokladničky účastníci námi pořádaných akcí.

Který objekt, jemuž jste se věnovali, považujete za nejcennější?
Těžko označit některé vozidlo, sbírkový předmět či dokument za nejcennější. Dvě tramvaje jsou prohlášeny ministerstvem za kulturní památku, další dvě vozidla jsou součástí sbírkových předmětů veřejné muzejní instituce. Každé vozidlo nejenže reprezentuje jiné období v minulosti, ale třeba i odlišná technická řešení. Za unikátní považujeme archiv dokumentace a fotografií, který spravujeme a který nám též pomáhá při renovacích.

Čemu se v současné době věnujete?
V začátcích naší činnosti nás ani nenapadlo, že budeme časem pečovat o více historických vozidel. Poslední dobou nás čím dál tím více zaměstnává udržení všech exponátů v provozním stavu tak, abychom je mohli předvádět veřejnosti. Kromě vozidel shromažďujeme i různé artefakty spojené s provozem tramvají, snažíme se je opravovat do vystavovatelného a někdy i do funkčního stavu. Po dokončení opravy šesté tramvaje, vlečného vozu Jabloneckých elektrických drah z roku 1932, se však pouštíme do renovace, respektive do stavby repliky první liberecké tramvaje, čemuž nám má pomoci i vyhlášená veřejná sbírka.

Co považujete za největší úspěch v činnosti spolku?
Za nejdůležitější asi považujeme to, že se nám daří udržovat v činnosti kolektiv nadšenců a brigádníků, a také to, že se daří probouzet zájem veřejnosti o tento druh svědků minulosti a vůbec, že se postupně mění i postoj k naší činnosti. V porovnání s jinými městy, kde jsou uchovávány historické tramvaje, je právě Liberec výjimečný tím, že z velké části je tato činnost založená na aktivitě dobrovolníků.

Překvapilo vás u oprav jednotlivých vozů něco?
S opravou každého vozidla se setkáváme s konkrétními příběhy a osudy lidí v minulosti s nimi spojenými. Zajímavé je si uvědomit, s jakými nástroji a vybavením naši předci tramvaje konstruovali, vyráběli a provozovali. Udivuje nás množství řemesel, které k tomu bylo třeba, a také to, kolik odborných pracovních postupů třeba už zaniklo a nepoužívá se. To se týká nejen práce při opravách, ale také při samotném zajišťování zvláštních jízd. Práce řidičů, průvodčích, brzdařů. Asi je to i náročnější v tom, že nejen v dopravě se změnila disciplína uživatelů. Musíme více dbát na bezpečnost provozu, všichni a zejména děti si chtějí vše vyzkoušet.

Co plánujete do budoucnosti?
Jsme přesvědčeni, že taková sbírka vozidel, artefaktů a dokumentace by si zasloužila větší zpřístupnění veřejnosti. Vždyť dokumentujeme historii nejen libereckých tramvají, ale i řady dalších již zaniklých úzkorozchodných provozů. Vozidla představujeme jen několikrát do roka při různých akcích, příležitostně se věnujeme i přípravě výstav k dopravním výročím. Jinak jsou tramvaje deponovány na různých místech ve vozovně tak, aby nekomplikovaly běžný provoz. Práci nám též nezjednodušuje různá lokace archivu, dílny a depozitu, který využíváme. Proto do budoucna usilujeme o vytvoření stálé expozice s možností, byť omezené, prezentace vozidel v pohybu. V Liberci se totiž blíží v následujícím desetiletí dokončení přestavby tramvajových tratí z původního „metrového“ rozchodu na standardních 1435 mm, na který již většina historických vozidel nevyjede. Takže je to vlastně neustálý boj o záchranu exponátů, ale i místa pro jejich umístění a prezentaci.

Bližší informace o exponátech, jimž se Boveraclub věnuje, jsou k dispozici v příloze. Podrobnosti o veřejné sbírce naleznete ve FINANCOVÁNÍ. Více o spolku a jeho činnosti se dozvíte v KATALOGU SLUŽEB.

Autor: Dagmar Koželuhová

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info