PROPAMÁTKY | Zpravodajství - ROZHOVOR | S Markétou Slaninovou o záchraně a obnově zámku

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Královéhradecký kraj>>Opravené památky>>ROZHOVOR | S Markétou Slaninovou o záchraně a obnově zámku

Zpravodajství

Královéhradecký kraj

ROZHOVOR | S Markétou Slaninovou o záchraně a obnově zámku

7. 8. 2024 Stavbu zámku zahájil generál třicetileté války hrabě Matyáš Gallas. | Foto: Archiv majitelů | Licence: Všechna práva vyhrazena HOŘINĚVES (KRÁLOVÉHRADECKO) | Památkově chráněný barokní zámek se dlouho nacházel v neutěšeném technickém stavu do doby, kdy jej před šesti lety získali současní vlastníci. Nejen na v mnoha ohledech náročný průběh postupné obnovy jsme se zeptali jeho majitelky.

Můžete nastínit historii památky?
První zmínky o Hořiněvsi pocházejí ze 13. století. V roce 1238 zdědila Domoslava po svém muži Zbraslavovi tvrz v Hořiněvsi. Zbraslav byl číšníkem krále Václava I. Z dalších zajímavých osobností bych uvedla Neplacha z Ostrova. Ten se narodil „ve starém dvoře“ na Hořiněvsi roku 1312, studoval v opatovickém klášteře, kde se stal opatem a současně byl významným mužem sloužícím Karlu IV. Roku 1425 dobyli Hořiněves husité navzdory tomu, že majitelé Pavlík a Prokop byli příznivci kalicha. V roce 1624 koupil ves Albrecht z Valdštejna. O rok později ji přenechal Magdaléně Trčkové z Lobkovic, čímž Hořiněves připadla smiřickému panství. Stavbu zámku zahájil hrabě Matyáš Gallas, generál třicetileté války, ale již v roce 1645 stavbu pobořili Švédové. Po válce dvůr se svými syny obnovil a narodil se zde například pozdější neapolský místokrál Jan Václav Gallas. Po odchodu Gallasů zámek získal další generál třicetileté války Jan Špork, jenž jej přestavěl. Pohnutou historii umocňují také další události, třeba když v roce 1775 zámek pobořili bouřící se sedláci, kteří nakonec skončili špatně u Chlumce. V této etapě stavba přišla o věž a o patro. Dnes představuje dvoupodlažní obdélníkovou stavbu se schodištěm v rizalitu a dvě třípodlažní věže přisazené z jihu. Nynější podoba nejspíše pochází z 20. let 18. století. Návrh přestavby je někdy připisován Janu Blažeji Santinimu. Od roku 1790 je Hořiněves převážně v majetku Habsburků, kteří odtud spravovali svůj majetek celého Královéhradecka. Na památce zůstaly na věžích korouhve se lvem a orlem. V roce 1918 bylo vše Habsburkům zabaveno státem a zámek využíval až do sametové revoluce státní statek.

Jaká byla vaše cesta k záchraně zámku?
O Hořiněvsi a jeho zámku jsem původně nevěděla nic. Měla jsem chuť koupit a zachránit něco malého s historií, třeba starý vodojem nebo kapličku. Prostě si vyhrát, ale nezatížit nijak rodinný rozpočet. V té souvislosti mi kamarádi posílali odkazy na různé zajímavé památky ve smutném stavu a jedna z nich byl právě zámek nedaleko Hradce Králové. Jela jsem se na něj podívat. Byl v neutěšeném stavu, ale učaroval mi. Takže jsem se v roce 2013 začala zajímat, jak drahé by byly opravy, kdo by nám půjčil a co by to vše obnášelo. Získala jsem představu o výdajích, ale překvapivě nám žádná banka nechtěla půjčit ani na koupi, ani na opravy. Takže jako „rozumná“ žena jsem se stáhla a na zámek v Hořiněvsi přestala myslet. Věděla jsem, že sídlo kdosi koupil, a tak jsme se tam jeli v roce 2017 ze zvědavosti podívat, zda se opravuje. Nejenže se neopravovalo, ale střechou pršelo na více místech, někde dokonce rostly břízy z okapů a říms. S okny si pohrával vítr a okolí bylo zarostlé trním a nálety. Říkala jsem si, jestli přece jen nečeká na mne… Znovu jsem začala shánět informace i peníze a rok a půl jsem přemlouvala stávajícího majitele a mého muže, že zámek koupíme. Podařilo se, a jak zhodnotily naše dcery, byla to naše nejdražší dovolená, protože kupní smlouvu jsme podepsali cestou z italské dovolené v létě 2018.

Které práce byly doposud nejsložitější?
„Papíry“ – to byla velká výzva. Rozhodla jsem se opravovat památku postupně a po etapách, abych se mohla lépe přizpůsobovat stavbě. Chtěla jsem se naučit znát stavbu, čím dál lépe ji poznávat a zjistit, které postupy budou pro zámek optimální. Takto ale dosud nikdo nepostupoval, takže jsme k sobě museli najít cestu a pomalu se to daří. Nejkrkolomnější bylo například zjistit, kam vede jaké odpadní potrubí, to byly zajímavé pokusy. Nejnáročnější bylo vyklízení nahromaděných odpadků od původních obyvatel. Vynášely se z půdy, kde místy tvořily i 50centimetrovou vrstvu, ze sklepa, zmíním i zasypané schodiště, které sloužilo jako popelnice mnoho let. Po čtyři roky jsem byla „vrchním odpadkovým hospodářem“ a přemlouvala mnoho kamarádů a dobrovolníků, aby mi pomáhali vyklízet park a zahradu od všeho harampádí. Odhaduji, že by se z nasbíraných dílů poskládala i dvě celá auta včetně volantů a sedadel. Nejobjemnější i zatím časově nejdelší byla oprava střechy. Ale díky úžasným tesařům to byla vlastně hračka. Trochu přeháním, byly to výzvy, které máme rádi. Když chyběly tašky bobrovky, sháněly se všude na našem území. Když se přestal vyrábět potřebný typ hřebenáčů na věž, pomohli nám i ze zahraničí. Když nebylo dřevo, pomohly lesy hraběte Kinského. V momentu, kdy bylo třeba sundat z věže korouhev se lvem, aby ji šikovný klempíř mohl opravit, musely se sehrát dva 50metrové jeřáby. Musím říct, že to byl „koncert pro jeřáby“, kdy se jen kocháte.

Co vše se podařilo obnovit a které kroky vás čekají?
Chtěli jsme začít obnovou střechy, to nikoho nepřekvapí, moc do ní teklo. Ale plán byl udělat pořádně jen střechu nad hlavní budovou s dvěma věžemi a s mezivěžím počkat, až se ušetří další peníze. Takže jsme se pustili do nové krytiny z bobrovek, vyměnili latě, lávky pod hřebenem. Oprava krovu zahrnovala především výměnu pozednice, námětků a několika uhnilých zhlaví vazných trámů a další tesařské práce, s tím si poradili páni tesaři. Ještě se oživovaly komíny, hromosvod nebo okapy. Propadlé a prohnilé stropy nad prvním patrem, to byla také samostatná kapitola, na první pohled totiž vypadaly docela zachovale a celistvě, ale stačilo se jich jen dotknout a prohnilá prkna i se zásypem se propadla. Vše se povedlo a po roce byla střecha i s půdou nad hlavní částí zámku hotová. To se událo v roce 2019. Mysleli jsme si, že se s naší rozmanitou, zato osvědčenou partou řemeslníků tak sedm let neuvidíme. Rozloučili jsme se s jasnou domluvou, že se jednou vrátí.
V únoru 2020 se přihnala vichřice Sabine a opřela se do západní věže a vyrvala ze střechy nejen korouhev. Stáli jsme před rozhodnutím, zda provizorně věž opravit, nebo se pustit do celkové rekonstrukce. Otázka zněla hned, nebo nikdy? Tesaři totiž museli začít hned, protože pak měli domluvenou práci na jiném zámku. To „hned“ znamenalo za devět dní a to byla opravdová výzva. Při oslovení našich řemeslníků, kteří opravovali střechu předchozí rok, se tak opakoval stejný dotaz: „To už to je sedm let, paní Slaninová? To není možné!“ A pak následovalo: „Kdy máme nastoupit? Už za týden? Tak my to pro vás nějak uděláme!“ Byli prostě neskuteční a úžasní a díky tomu jsme věděli, že to s nimi poběží hladce a na všechny problémy se najde chytré řešení. V létě 2020 byla střecha západní věže i s opraveným lvem jako nová. Zmíněnou srdcařskou partu jsme si nemohli nechat rozpadnout, hrozilo totiž, že hlavní mistr tesař Miroslav Jůna půjde do důchodu. Byl to právě on, díky kterému jsem sebrala odvahu a zámek se rozhodla skutečně koupit. Bral to vše od začátku za své a držel nade mnou i nad zámkem ochrannou ruku. Takže vás asi nikoho nepřekvapí, že jsme o dva roky později měli dodělanou celou střechu včetně mezivěží a východní věže. Velké překvapení nastalo po otevření makovice na korouhvi se lvem na západní věži, kde jsme objevili písemnosti z předchozích věků, nejstarší byl datován 1844. Ale o tom někdy příště. Sami jsme do opravené makovice něco vložili. Nyní postupně obnovujeme pokoje v prvním patře, aby se k nám mohli co nejdříve nastěhovat lidé, kteří mají úctu ke starým stavbám. Chystáme pronájem netradičního bydlení v barokních prostorách s plně moderním zázemím při zachování historického ducha zámku. Přece zde nemůžeme bydlet sami, to bychom se tu ztratili.

Dařilo se na obnovu čerpat finanční příspěvky Ministerstva kultury nebo jiné formy podpory?
Dotace se teprve učím získávat. Přesto nám již dvakrát pomohlo Ministerstvo kultury při obnově střechy, a to z fondu na obnovu nemovité kulturní památky z Programu péče o vesnické památkové rezervace a zóny. Se střechou také pomohl Královéhradecký kraj z fondu obnovy památkového fondu. Dalším povzbuzením bylo také získání ceny Hereditas obligat od Královéhradeckého kraje v kategorii Stavební obnova chráněné stavby za opravu střechy. Ministerstvo kultury také významně přispělo na výměnu několika prvních oken a dveří, za což jsme rádi, protože nás jich čeká ještě mnoho – přibližně 100. Také nám vychází vstříc obec Hořiněves i její obyvatelé. Ale největším podporovatelem je moje rodina, bez níž by to nešlo.

Můžete našim čtenářům doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese podílející se na obnově?
Doporučím moc ráda. Z úžasných tesařů umí řemeslo Jiří Pulkrábek. Ten se vyučil u mistra Miroslava Jůny ze Stěžer, který si střihl zámek jako poslední štaci a hurá do důchodu. Zkušený klempíř pan Šindelář skvěle opravil nejen korouhve. O komíny se mi stará kominický mistr pan Doležal z Hradce Králové s parťákem. Hromosvody dala do kupy firma pana Berana z Rychnova nad Kněžnou. Okna a dveře nám obnovují otec a syn Stejskalovi z Červené Třemešné a František Říha ze Skupic, milují práci se dřevem. A v neposlední řadě se mohu spolehnout na pana Odla a Bartoše z Hradce Králové, „dvorní“ zedníky. Všichni mi svými radami a zkušenostmi pomáhají, aby zámek zase mohl žít v duchu, jak ho postavili před téměř 300 lety. Měli jsme velké štěstí na skvělé řemeslníky, kteří do toho šli srdcem jako my.

Další informace naleznete na stránkách ZÁMKU HOŘINĚVES.