PROPAMÁTKY | Zpravodajství

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Kraj Vysočina>>Kraj Vysočina>>ROZHOVOR | Se sochařkou Alenou Matějka o galerii v obnoveném kostele

Zpravodajství

kraj Vysočina

zpět

 

ROZHOVOR | Se sochařkou Alenou Matějka o galerii v obnoveném kostele

13. 12. 2021 Propamatky.info: Kostel sv. Martina a Tobiáše se opět stal zářící dominantou Dobešova. Kostel sv. Martina a Tobiáše se opět stal zářící dominantou Dobešova. | Foto: Alena Matějka | Licence: Všechna práva vyhrazena DOBEŠOV U ČERNOVIC (PELHŘIMOVSKO) | Kostel sv. Martina a Tobiáše zachránilo a opravilo město Černovice v letech 2012–2018. Přestože k liturgickým účelům dávno neslouží, díky dvojici uměleckých sochařů znovu smysluplně ožívá.

Jak vás napadlo pronajmout si kostel pro galerii? Nebo to byla spíš náhoda?
Ve vesnici Dobešov blízko Černovic u Tábora je malá palírna, kam jezdíváme s kvasem. Tam jsme se od majitele dověděli o probíhající rekonstrukci kostela sv. Martina. Město nemělo v té době jasný záměr, jak s objektem po opravě naložit. Mého muže Larse (Lars Widenfalk – pozn. red.) a mě hned napadlo, že by bylo krásné mít v kostele naše sochy. Oba dva jsme totiž sochaři. Starostovi Janu Brožkovi se náš záměr líbil a začala dlouhá jednání, po kterých s námi město uzavřelo smlouvu o budoucím pronájmu a uzpůsobilo našemu záměru projekt tak, aby vyhovoval vystavování soch. Například podlaha je v celém kostele v jedné úrovni, abychom mohli stěhovat sochy. Nyní nám město pomáhá i s osvětlením, které je pro vystavování zásadní. Také jsme chtěli zrušit okna v přízemí, která tam byla vsazena v 19. století, když byly do hlavní lodi kostela vestavěny byty a v úrovni patra vznikla sýpka. Sakrální funkci bylo tehdy ponecháno jen kněžiště s gotickou klenbou a sakristie. Do této kaple byl v minulosti vybourán nový vchod. I ten jsme požadovali zazdít.

Co kostel jakožto galerie umožňuje navíc oproti běžným galerijním prostorám a čím je naopak svazující?
Tou nejdůležitější odlišností je prostředí nasáklé historií a pamětí starobylých rituálů, tajemné příšeří a vysoký prostor. Po požáru kostela někdy v 16. století byly zřícené klenby nahrazeny trámovým stropem. Nyní je to opět nádherný velký prostor, dost vysoký a temný, protože jej osvětlují jen malá špýcharová okna pod stropem. Je prázdný a bez ozdob, bíle vymalovaný. To se velmi hodí pro vystavování soch, kterým sluší umělé osvětlení. Nenacházím žádné svazující limity, pro nás je to velký dar mít možnost tento krásný objekt využívat. 

Setkáváte se jakožto mezinárodně působící umělci s podobnou praxí v zahraničí běžně?
Kostely, které již neslouží jako církevní budovy, získávají nové funkce. V Anglii jsme se potkali s kurátorkou umění, která v malém kostele bydlela a okolní hřbitov byl její zahrádkou. V kostelích, kaplích a klášterech se vystavují sochy v zahraničí i u nás. Jen je trochu obtížné skloubit výstavy s historickou výzdobou, pokud tam je.

Tvoříte svá díla primárně jako výraz vašeho vnitřního postoje k něčemu, ztvárňujete konkrétní téma nebo někdy tvoříte i pro daný prostor?
Díla vytváříme většinou bez ohledu na prostor, pokud se přímo nejedná o zadání, nějakou zakázku či plánovanou výstavu. Pro kamenné i skleněné sochy je kostel velmi přirozeným prostředím.

Dobešovský kostel opravilo město. Kdo zajišťuje jeho průběžnou údržbu?
Kostel máme pronajatý a kromě oprav na samotné budově se o něj i staráme. Zásadnější opravy by řešilo město.

V jakém režimu je galerie přístupná veřejnosti? Jsou vystavené exponáty stálou expozicí nebo je obměňujete?
Používáme kostel jako depozitář našich soch. Všechny, které nejsou na výstavách, budou v kostele nainstalovány. Ve smlouvě s městem jsme se zavázali, že jednou ročně, v době oslav, bude kostel přístupný veřejnosti. Počítáme ale i s dalšími akcemi, jako jsou například otevřené ateliéry, které pořádá Kraj Vysočina a podobně. Po předchozí domluvě jsme ochotni kostel otevřít a ukázat. Klíče má i pan starosta.

Využíváte objekt také k účelům trvalého bydlení, což se stává rozšiřujícím se trendem?
Kostel neslouží k bydlení, jen k vystavování našich soch. Liturgického poslání byla hlavní loď zbavena již po požáru v 16. století. Pan farář Šika z Kamenice nad Lipou ale říká, že ať je kostel zasvěcený, či odsvěcený, zůstává stále kostelem. A tak i my máme velkou úctu k této sakrální budově, při každé návštěvě cítíme tu zvláštní atmosféru její předlouhé historie a velice si vážíme toho, že nám je dovoleno být malou epizodou v její existenci.

Rozhovor navazuje na článek Zpátky ke kořenům o obnově kostela sv. Martina a Tobiáše, který zanedlouho vyjde v zimním čísle časopisu PROPAMÁTKY. Kromě něj se dočtete, jak významné osobnosti z různých oborů vnímají budoucnost kostelů, v rozhovoru s Magdalenou Kracík Štorkánovou nahlédnete pod ruce restaurátorky mozaik nebo se pokocháte pohledem na nové interiéry pražské restaurace Masaryčka.

Chcete i vy získat časopis PROPAMÁTKY? Přispějte na práci naší redakce dobrovolným darem a čtvrtletník plný zajímavého čtení budete pravidelně dostávat do své poštovní schránky.

Autor: Jitka Skořepová

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info