PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Kraj Vysočina>>Opravené památky>>Vodní mlýn v Trhonicích má genius loci

Zpravodajství

kraj Vysočina

zpět

 

Vodní mlýn v Trhonicích má genius loci

11. 11. 2020 Propamatky.info: Postupná obnova mlýna byla oceněna Zlatou jeřabinou 2019. Postupná obnova mlýna byla oceněna Zlatou jeřabinou 2019. | Foto: Vladimír Kunc | Licence: Všechna práva vyhrazena KRAJ VYSOČINA | Bezmála 10 let hospodaří ve vodním mlýně v Trhonicích u Jimramova Gabriela Horčíková s rodinou. Zdědila ho po babičce, manželce posledního vyučeného mlynáře Josefa Ehrenbergera. Ještě v roce 2011 byl mlýn evidován v seznamu ohrožených památek Kraje Vysočina. Dnes už je obyvatelný. Zbývá jen znovuobnovit náhon na kolo a pilu. Postupná obnova mlýna získala Zlatou jeřabinu 2019 v kategorii Péče o kulturní dědictví.

„Pro nás to bylo velké ocenění na konci několikaletého úsilí o obnovu mlýna, který jsem zdědila po předcích. Mlýn se náležitě zviditelnil, kontaktovala nás spousta lidí jednak v reakci na anketu samotnou, jednak ti, kteří hlasovali a měli z umístění radost. Každý víkend teď přijde nějaká skupina zájemců o prohlídku,“ říká Gabriela Horčíková, majitelka objektu, který zdědila v roce 2011.

„Mám úžasného chlapa, kdyby nebylo jeho, tak bych do toho nešla, rekonstrukce je o týmu. Zpočátku jsme měli představu, že z mlýna uděláme chalupu. Památkáři nám vysvětlili, jak je mlýn významný a jak je potřeba ho zachránit v té nejpůvodnější podobě, a to původními technologiemi s důrazem na zachování architektonického a funkčního konceptu mlýna, a my jsme to akceptovali. Památkáři nám vyšli vstříc, i co se týče dotací. To, že jsme některé věci udělali jinak, než jsme původně chtěli, je ve finále ku prospěchu. Vůbec jsme nebojovali s moderními technologiemi a vycházeli jsme z původních materiálů,“ říká Gabriela Horčíková.

Začalo se odvodněním

Rekonstrukce začala kompletním odvodněním objektu. Podle majitelky byly postupně opraveny střechy včetně částečné výměny poškozených tesaných krovů. Opraveny byly statické poruchy, olejna na lněné semínko, pražírna lněného semínka a také pec na chleba. Zprovoznil se alternativní pohon: naftový motor z roku 1933. Výměny se dočkala nepůvodní okna, opravou prošla fasáda. Teprve po několika letech se začala obnovovat obytná část.

Definitivně hotovo podle Gabriely Horčíkové nebude snad nikdy. „Například části, které jsme začali dělat před osmi lety, zase chtějí natřít a opravit. Teď je nejdůležitějším tématem obnovení náhonu. Loni nám mistři sekerníci postavili mlýnské kolo a v mlýnici kolo palečné. „Mlýn by mlel, technologie jsou kompletní, možná stačí zkompletovat řemeny, vymést pavouky a namazat soukolí. Chce to však strojního nadšence a pak zvládnout strach z mlýnského provozu. Všude je tolik otevřených převodů a hnacích kol, z podlah do stropů vedou nechráněné řemeny, mám z toho respekt,“ říká Gabriela Horčíková.

Bez dotací by to nešlo

Mlýn je uzpůsoben na mletí, má pilu a tlačírnu na lněný olej. Tím byl podle jeho majitelky ojedinělý i v minulosti. „Tlačírna je funkční, tu pamatuji v provozu ještě já, tam se nic nezměnilo. Mlýn by chtělo namazat a protočit. Relativně staticky nejhůř je na tom pila, ještě je před námi její rekonstrukce,“ hodnotí.

Bez dotací by nebyli schopni rekonstrukci financovat. Kombinovali programy Ministerstva kultury a Kraje Vysočina, přispěl i městys Jimramov.

Poslední vyučený mlynář

Objekt zdědila současná majitelka po babičce, manželce posledního vyučeného mlynáře Josefa Ehrenbergera. „Náš prapředek, syn z mlynářské rodiny Václav Ehrenberger, koupil opuštěný, zpustlý mlýn od poličského magistrátu v roce 1740. Předchozí majitel z něj dobrovolně odešel v roce 1736, kdy zběhl z panství pro víru. Provoz mlýna byl v roce 1941 nuceně ukončen a od té doby sloužil k bydlení. Proto se tam zachovaly technologie, moc inovací se neodehrálo. V roce 1976 profesor Jaroslav Vajdiš zpracoval stavebně architektonický průzkum a my sami jsme v matrikách dohledávali historii rodiny do roku 1740. První písemná zmínka o mlýnu je v urbáři z roku 1552, majitelem byl Jíra Mlynář,“ vrací se do minulosti Gabriela Horčíková.

Jezdila tam jako dívka asi do 12 let, pak dědeček zemřel a do mlýna se znovu podívala už jako dospělá, po 20 letech. „Teď sem jezdíme s dětmi a je to tady pořád úžasné, genius loci je silný,“ tvrdí. Člověk si tady podle ní uvědomí, jak to měli naši předci těžké, jak si všechno museli udělat, vyrobit potravinu, nářadí, koupili toho minimum a vůbec neměli čas na zábavu nebo na to, aby trávili čas něčím bezvýznamným. „Ehrenbergerové byli dobří lidé. To dobro zůstalo dosud ve zdech mlýna,“ zakončuje.

Zlatá jeřabina – Cena Kraje Vysočina

Zlatá jeřabina 2019 v kategorii Péče o kulturní dědictví patří pro letošek s 382 hlasy projektu Postupná obnova vodního mlýna č. p. 15 v Trhonicích u Jimramova.

Veřejnost měla poprvé možnost hlasovat a ocenit projekty z oblasti kultury a památkové péče v roce 2005.

Další inspirativní příběhy a rozhovory naleznete v on-line verzi bulletinu MÁME VYBRÁNO. V tištěné podobě je k dispozici také na úřadu Kraje Vysočina a úřadech Jihočeského, Ústeckého, Středočeského a Plzeňského kraje a Magistrátu hlavního města Prahy.

Čtěte také:

Oceněný klenot funkcionalismu na pražské Babě

Památky Středočeského kraje a jejich obnova pro společenské využití

Péče o kulturní dědictví v Plzeňském kraji

Záchrana památek v kulturní krajině Ústeckého kraje

Jižní Čechy: kraj bohatý na drobné památky
 

Autor: Alena Volfová

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info