PROPAMÁTKY | Zpravodajství

Historické cihly vydávají zajímavá svědectví

14. 9. 2020 Vedoucí projektu Ondřej Anton má v oblibě cihly s otisky zvířecích a lidských stop. | Foto: Igor Šefr | Licence: Všechna práva vyhrazena BRNO | Stavaři z Vysokého učení technického zkoumají historické cihly z různých míst. Ty s nejzajímavější historií či příběhem budou prezentovat na výstavě 99 brněnských cihelen, jejíž vernisáž se uskuteční v expozičních prostorách Fakulty stavební dne 16. září ve 13 hodin.

Odborníci chtějí zjistit, zda jsou staré cihly použitelné v případě rekonstrukcí památek. „Používáme především elektroakustické metody, mezi které patří ultrazvuk a rezonanční metoda. Díky tomu poznáme jejich kvalitu a odhalíme případné vnitřní vady, aniž bychom cihlu zničili,“ vysvětluje výzkumník Petr Cikrle, který se s kolegy podílel i na obnově cihlového mostu poblíž Mikulova.

Cihly se jako stavební materiál začaly v Evropě rozmáhat v 11. století, od 13. století nastal jejich boom i v Brně. Přesto dnes v moravské metropoli žádná cihelna nefunguje. „Cihelny z 19. století v Brně máme zmapovány dokonale. Tehdy mělo město dobré zdroje cihlářské hlíny. Podél ulice Úvoz a na svazích Kraví hory byla jedna cihelna vedle druhé. Bývalý dobývací prostor původní cihelny v Králově Poli nahradilo nákupní centrum,“ popisuje polohu některých historických cihelen vedoucí projektu Ondřej Anton z Vysokého učení technického.

Dosud experti zmapovali 99 historických cihelen v Brně. Na plánované výstavě představí i výrobky s otisky zvířecích tlap nebo vtip z 19. století, cihlu označenou nápisem SEX. „Archeologové objevili ve Vídeňské ulici řadu cihel označených SE, což jsou podle všeho iniciály pánů Spitze a Ehrenfesta, majitelů cihelny. Kromě iniciál se v té době doplňovaly cihly číslovkou, která označovala číslo formy, aby mohli dělníci vykázat, kolik jich vyrobili. Všechny řady byly popsané arabskou číslicí, ale i v 19. století někomu připadalo vtipné, když desítku napsal číslicí římskou,“ upozorňuje na jednu z kuriozit Ondřej Anton.

Zajímavé podle odborníků jsou cihly, jež dlouho schnuly na slunci a po jejich neztuhlém povrchu se občas prošla kočka nebo prase. Vedle těchto otisků se vyjímá i otlačená ploska lidského chodidla. „Je to naše nejmilejší cihla z 18. století a má na sobě otisk bosé ženské nohy, je deformovaná celoživotním nošením špičaté obuvi, což byla v té době výsada horních deseti tisíc. Nějaká dáma z vyšších vrstev měla potřebu se zout a otisknout do jedné z cihel svoji nohu,“ zamýšlí se Ondřej Anton.

Fotogalerie

 

 

Téma: Výstavy Archeologie Školy Všechna témata