PROPAMÁTKY | Zpravodajství - Historie větrného mlýna v Lesné na Znojemsku

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Jihomoravský kraj>>Opravené památky>>Historie větrného mlýna v Lesné na Znojemsku

Zpravodajství

Jihomoravský kraj

Historie větrného mlýna v Lesné na Znojemsku

27. 10. 2015 Větrný mlýn v Lesné byl uveden do provozu v roce 1862 a v roce 1987 přestavěn na restauraci. | Foto: Archiv Jana Doubka | Licence: Všechna práva vyhrazena LESNÁ (ZNOJEMSKO) | Ve dnech 12. a 13. listopadu se v Technickém muzeu v Brně bude konat osmý ročník konference PROPAMÁTKY, tentokrát zaměřené na téma větrných mlýnů. V dalším dílu volného cyklu nás s jedním z nich seznámí Jan Doubek ze sekce Větrné mlýny Klubu přátel Technického muzea v Brně.

V místě dnešní obce Lesná stál ještě koncem 18. století hluboký les. Až v roce 1794 nabídl tehdejší svobodný pán Josef Hillgartner, rytíř z Lilinbornu sídlící na zámku ve Vranově, svým poddaným tento pozemek k odkoupení, aby si tam mohli vystavět vlastní vesnici Liliendorf. Vesnice rostla, okolní les byl vyklučen a přeměněn v ornou půdu. Postupně s rostoucí produkcí obilí vznikla i potřeba vlastního obilního mlýna. Vhodné vodní toky okolo obce nebyly, proto se zedník Franz Czerny pustil do stavby větrného mlýna. Zkušenosti se stavbou získal, když v roce 1850 pracoval na stavbě větrného mlýna v nedalekém rakouském Retzu.

Postavený mlýn kuželovitého tvaru byl o něco menší než mlýn v Retzu. Stavba byla v rámci českých zemí unikátní použitým systémem natáčení střechy s perutěmi uložené na kolejnici. K otáčení sloužily takzvané šráky, tvořené trámovou konstrukcí umožňující otáčení střechy pomocí rumpálu zvenku, ze země. Mlýn byl uveden do provozu v roce 1862 a prvním mlynářem se stal Johann Bergmann (1836–1894), syn „větrného“ mlynáře z Retzu, který se řemeslu naučil od otce a vyučil se v Pulkau. Na mlýn do Liliendorfu se dostal proto, že si vzal za ženu, údajně nikoliv zcela dobrovolně, dceru Franze Czerneho Jenovéfu.

Mlýnu se dobře dařilo až do doby, kdy se začaly stavět parní mlýny. Ty dokázaly mlít lépe a braly větrnému mlýnu zákazníky. V roce 1908 mlynář sejmul zbytky perutí, mlecí zařízení vyklidil a ve mlýně zřídil kolářskou dílnu. Ta fungovala až do roku 1930. V té době se začala používat kola s pneumatikami a o dřevěná kola a další kolářské výrobky už nebyl zájem. Majitel mlýna se dále věnoval již jen zemědělské činnosti. V roce 1933 byl v prvním patře mlýna zřízen letní byt a k němu postaveno neobvyklé venkovní schodiště.

Po válce v roce 1945 zabrali objekt mlýna vojáci a po nich ho používalo zemědělské družstvo jako sklad. Teprve v roce 1974 začala obnova budovy bývalého větrného mlýna. Do zdí byla prolomena nová okna, šindelovou střechu nahradila plechová a celý objekt prošel opravou. Současně bylo zrušeno vnější točité schodiště, které však na původní poslání větrného mlýna nemělo žádnou návaznost. V roce 1977 již stavba po doplnění napodobeniny větrného kola opět připomínala původní větrný mlýn.

V roce 1987 byla dokončena přestavba objektu na restauraci a doplněny nové přístavby. Současní majitelé, rodina Braunerových, se snaží navázat na odkaz zednického mistra Franze Czerneho a připomínat jeho dílo i doby dávno minulé v příjemném prostředí s dobrým jídlem.

Bližší informace k letošnímu ročníku odborné konference zaměřené na větrné mlýny, kterou pořádá Institut pro památky a kulturu – provozovatel portálu PROPAMÁTKY, naleznete na stránkách KONFERENCE PROPAMÁTKY, kde je otevřená registrace. O větrných mlýnech a mlynářích si můžete přečíst také rozhovor s Janem Doubkem ZDE.