PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Jihočeský kraj>>Zprávy z regionů>>Radůza: Mrzí mne, že některé památky přestávají být součástí života

Zpravodajství

Jihočeský kraj

zpět

 

Radůza: Mrzí mne, že některé památky přestávají být součástí života

16. 12. 2019 Propamatky.info: Radůza ve vyprodaném Divadle Fráni Šrámka v Písku dokázala dojmout i pobavit. Radůza ve vyprodaném Divadle Fráni Šrámka v Písku dokázala dojmout i pobavit. | Foto: Archiv Radůzy | Licence: Všechna práva vyhrazena PÍSEK | Institut pro památky a kulturu uspořádal 10. prosince koncert známé zpěvačky Radůzy. Ve vyprodaném Divadle Fráni Šrámka dokázala rozesmát i dojmout. Před vystoupením jsme jí položili několik otázek.

Jaký máte vztah ke kulturnímu dědictví?
Samozřejmě navštěvujeme památky a chodíme po hradech a zříceninách i jiných zajímavých památkách. Jinak mám ale velmi úzký vztah ke katedrále sv. Víta na Pražském hradě, kolem níž jsem denně chodila do práce, prodávala jsem cédéčka ve Zlaté uličce. Nejkrásnější bylo, když se střídala roční období a svítilo na chrám slunce. Trochu mne ale mrzí, že některé objekty byly součástí života a nyní přestávají být. Nevím, jak to máte v Písku, ale v Praze nebo i v jiných městech, třeba v Krumlově, to je tak, že se do centra nahrnou turisté a to centrum vybydlí totálně. Všichni, kteří tam žili a tvořili atmosféru a pro něž bylo město postaveno, se odstěhovali, protože se každodenní život v centru stal nesnesitelný. Památky se staly najednou podivným skanzenem. Myslím si, že věci by se měly používat. Když mám třeba nějaké staré sklo nebo porcelán, tak to používám. To nemá stát někde ve vitríně. Proto si myslím, že ve starých domech by se mělo primárně bydlet, protože k tomu byly postavené.

Které historické stavby u vás nejvíce zarezonovaly?
Už jsem tu nejoblíbenější asi zmínila – chrám sv. Víta. Jsem věčný nomád, tak nemohu říct, že bych si to někde zvlášť oblíbila více než jinde. Význam má pro mne ale určitě i Karlův most, kde jsem začínala hrát. Ráda se podívám jinam a navštívím hrad nebo lidové stavby, zrovna tak mám ráda i třeba kubismus a moderní architekturu.

Koncertujete někdy i v interiérech památek?
Velmi málo, protože se naše muzika do těchto prostor nehodí. Pakliže v nich zněla hudba, tak jsou koncipované tak, aby tam byla slyšet bez ozvučení, a my bez něj nehrajeme. Jakmile se tam naše hudba ozvučí, tak to obvykle nezní dobře.

Co chystáte za další projekty a plány?
Vydávám cédéčko de facto každý rok, což je strašné. Ráda bych zpomalila, protože to je kontraproduktivní a konkuruji si sama sobě. A tím že si desky vydávám sama ve svém vydavatelství, tak abych měla na nějaký projekt, musím na něj vydělat tím předchozím. A když jednou šlápnu vedle a netrefím se, tak mé vydavatelství skončilo. Výjimkou je nové pohádkové CD Uhlíř, princ a drak, které bylo tak produkčně náročné, že jsem se obrátila na Supraphon. U nich mi vyjde ještě jedna věc – Anita a Garibaldi, je to melodram, který jsem napsala pro symfonický orchestr Českého rozhlasu. V hlavě nosím ještě další tři desky, které mám rozpracované a zatím nevím, jakou upřednostním. Patrně to bude spojené opět s nějakým příběhem v knize. Je to sice ekonomicky nechytré, protože normální by bylo knihy i CD vydávat zvlášť, ale mne to takhle zatím baví.

Autor: Zbyněk Konvička

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info