PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Martinem Bahenským o muzeu lehkého opevnění na Šumavě

19. 2. 2025 O Muzeum lehkého opevnění řopík Honzík se stará parta nadšenců. | Foto: Archiv Martina Bahenského | Licence: Všechna práva vyhrazena SOUMARSKÝ MOST (PRACHATICKO) | Československé opevnění budované ve 30. letech 20. století je centrem zájmu mnoha nadšenců. O Muzeu lehkého opevnění řopík Honzík u Soumarského mostu více prozrazuje člen tamního spolku, který se stará o několik bunkrů.

Co vás přivedlo k zájmu o vojenskou historii a konkrétně o československé opevnění budované ve 30. letech 20. století?
Život v pohraničí, kde jsem se pravidelně setkával s vojáky i s vojenskou technikou. Navíc jsem se narodil ve Vimperku, kde byla velká vojenská posádka. Od poloviny 70. do konce 80. let sloužilo v kasárnách 2 až 2,5 tisíce vojáků. A československé opevnění je pro mě a kamarády z našeho spolku srdeční záležitostí. Každý z nás obdivuje tehdejší odhodlání našich vojáků bránit svou vlast.

Jaká byla vaše cesta k otevření Muzea lehkého opevnění na Soumarském mostě. Co tomu předcházelo?
S nápadem otevřít muzeum lehkého opevnění přišel kolega Jan Němeček z Dobré. Původní myšlenka mít místo pro setkávání přátel a milovníků historie dostala po třech letech úplně jiný spád. Honza Němeček se narodil v sousední Lenoře a už jako malý kluk obdivoval a prohledával bunkry v této linii. Měl tedy jasno, čemu se bude věnovat v důchodu – obnově řopíku na Soumarském mostě. Když už byl objekt téměř zrekonstruován, přicházelo stále více turistů, kteří naléhali, aby se v něm zřídilo muzeum. Samotnému otevření předcházely stovky hodin dobrovolnické práce. Bunkr se musel očistit, provést kamenáž, nátěry, opravit výdřevu a upravit terén. Bez Honzova zapálení pro věc by to nešlo.

Podařilo se vám zrekonstruovat první bunkr. Kdo se na jeho obnově podílel a z jakých zdrojů jste opravy financovali?
První bunkr Honzík máme sice zrekonstruovaný, ale je stále co vylepšovat a ladit. Kamarádů, kteří nám jezdili pomáhat s obnovou objektu, je mnoho. Stálých členů spolku máme osm. Scházíme se i mimo sezonu, plánujeme opravy a akce na další rok. Muzeum se snažíme financovat z dobrovolného vstupného. Vybavení, jako jsou zbraně a další exponáty, hradíme z vlastních zdrojů. Jinak se celkem staráme o tři bunkry a polní betonový kulometní palpost. Jelikož nás ve spolku není mnoho a návštěvnická sezona je dlouhá, máme co dělat, abychom se zvládli postarat alespoň o tento bunkr. Návštěvníky provádí zatím pouze čtyři členové spolku a večer toho mají už opravdu dost.

Co je u vás v prvním opraveném bunkru k vidění? Jaké exponáty, které prezentujete v muzeu, se vám podařilo získat?
Nejcennější je asi z 90 procent zachovalé původní ztracené bednění (vnitřní výdřeva), na to jsme opravdu pyšní. Dochovala se i vchodová mříž, pancéřované dveře, ventilátor, periskopy, původní polní telefon, lefety z ČZ Strakonice pro lehký a těžký kulomet. Bunkr je vybaven lehkým kulometem ze Zbrojovky Brno VZ 30 a těžkým kulometem ZB 37 a dalším vnitřním zařízením.

Myslíte i na dětské návštěvníky. Jaký program či aktivity máte připravený pro ně?
Ano, myslíme i na ty nejmenší. Pro děti jsme vybudovali vzduchovkovou střelnici, kde si zastřílí i jejich často pacifičtí rodiče (směje se). Jeden kolega z Volar to s dětmi vyloženě umí a příběh o československém opevnění jim vypráví skoro jako pohádku, kdy si i my ostatní odpočineme a rádi posloucháme jeho vyprávění spolu s dětmi. Na letošek chceme aktivity pro děti ještě rozšířit, ale to bychom si nechali jako překvapení.

Spolupracujete nebo jste v kontaktu i s dalšími nadšenci či spolky, které pečují o československé bunkry?
Ano, spolupracujeme s nejbližším muzeem od nás, a to je Muzeum lehkého opevnění Annín u Sušice a pak také s Muzeem lehkého poválečného opevnění Křenov.

Co pro vás znamená starat se o bunkry, které byly součástí československého opevnění? Jaký význam podle vás mělo pro první republiku a proč jste se rozhodli tuto naši historii připomínat?
Bunkry vnímáme jako památky, jako se kastelán stará o zámek nebo hrad, tak my se staráme o objekty československého opevnění. Rádi a s úctou připomínáme naše vojáky, kteří byli odhodlaní položit život za naši vlast. Vezměte si, s jakým nadšením budovali opevnění proti nepříteli, které se nakonec nevyužilo. A ani to jim nevzalo chuť a sílu bojovat. A tak utekli do Anglie, kde se stali elitními vojáky, seskočili s padákem znovu na naše území a za svou vlast stejně bojovali. Proto připomínáme naši historii, odvahu a odhodlání našich předků, důležitost obrany našeho státu, a to včetně bojů, které probíhaly na Soumarském mostě. Když nebudeme historii připomínat, hrozí, že se její temná část bude opakovat.

Bližší informace naleznete na stránkách MUZEA LEHKÉHO OPEVNĚNÍ ŘOPÍK HONZÍK.

Fotogalerie

 

 

Téma: Památky a cestovní ruch Příklady dobré praxe Neziskové organizace Dobrovolnictví Rozhovory Památky a válka Fortifikace Všechna témata