Hlavní strana>>Zpravodajství>>Jihočeský kraj>>Opravené památky>>ROZHOVOR | S Radkou Višničkovou o obnově špýcharu
3. 4. 2023
Obnovená střecha špýcharu | Foto: Radka Višničková
Jaká byla vaše cesta k záchraně cenné kulturní památky?
Cesta k obnově či spíše zachování našeho špýcharu byla dlouhá stejně jako letitá laická péče o něj. Vždy nás fascinovalo množství drobného zvířectva, jejichž domovem se stavba v průběhu let stávala. Od šikovných ptáčků pěvců přes vosy, sršně, myši až po sousedovic kočky. Po čase ale dosáhly rozměry havarijního stavu došků a krovu kritické hodnoty a my sami s manželem jsme nedokázali zabránit stále se rozšiřujícím děrám ani hnilobě krovu a protékání vody, stejně jako napadení dřevokazným hmyzem. Protože hrozilo vážné nebezpečí prolomení shnilého stropu, žádala jsem opakovaně o vyjmutí této památky z kulturního fondu. Bylo to i z důvodu nebezpečí požáru, jelikož se v blízkosti nacházejí komíny vedlejších domů. Nicméně má žádost byla zamítnuta, ministerstvo nevyhovělo a teprve při opakované návštěvě pracovníků památkové péče z Českých Budějovic nám byla přislíbena pomoc odborná i finanční. A tak započala celá, pro mě zpočátku dost naivně jednoduchá, obnova krovu a střešní krytiny.
Lze v krátkosti zmínit historii stavby?
Při pátrání po stáří budovy jsem se dozvěděla, že špýchar je zachycen na stabilním katastru již v roce 1837. Představuje zděný objekt s polovalbovými dřevěnými štíty a s charakteristickou doškovo-šindelovou střechou. Památka má klasickou jednoprostorovou dispozici a je umístěna na jižní straně areálu usedlosti. V majetku naší rodiny je celá usedlost od 70. let minulého století a od roku 1974 dle tehdejšího rozhodnutí Rady obvodního národního výboru zapsaná do Ústředního seznamu kulturních památek. V roce 2002 jsem se stala její majitelkou.
Které práce se dosud povedlo provést a jaké vás případně čekají?
Dosud se podařilo obnovit celý krov spolu s doškovou krytinou, šindelovým hřebenem a okapy. Bohužel po odkrytí se ukázalo, že krov je v horším stavu, než se předpokládalo, proto bylo nutno většinu krokví a trámů nahradit novým dřevem. To jsme ještě před samotnou instalací impregnovali. Šindele jsou impregnovány v základním nátěru od výrobce, na jaře či v létě nás čeká jejich další nátěrová vrstva, stejně jako latí a krokví a štítových průčelí. Pak zbývá ještě vyrobit vikýřové dveře, vchodová vrata a omítnout celý špýchar zevnitř i vně. To ovšem tolik nespěchá, důležité bylo zabezpečit pronikání srážek skrz strop a střechu.
Daří se na obnovu čerpat finanční příspěvky Ministerstva kultury?
Na finance od ministerstva se nám podařilo dosáhnout, opět to bylo za významné spolupráce s odborníky z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. A to ve všech možných směrech – od stavebního povolení až po shánění řemeslníků. Pro ilustraci, pro mě podání žádosti o grant byla zkušenost, kterou bych raději už nechtěla znovu absolvovat. Jsem ráda, jak to všechno dopadlo, ale frustrace z pozice stavbyvedoucího, kterým jsem se stala bez jakékoli předchozí zkušenosti, je stále živá. Řešila jsem domlouvání smluv, finance, termíny, jejich posouvání, opětovné podávání žádosti na nepředpokládané vícepráce, reklamace nebo vedení účetnictví. To byl můj „chalupářský“ rok 2022.
Můžete našim čtenářům doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese podílející se na obnově?
Nakonec jsem dospěla k poznání, že naši stodůlku neboli úředně špýchar musím začít mít ráda, ona za ty peripetie vlastně vůbec nemůže. A přiznávám, k překonání hranic mé komfortní zóny mi během stavebních prací pomáhaly obyčejné rozhovory se zručnými řemeslníky nad kávou či společným jídlem. Měla jsem obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem se setkala a kteří jsou ve svých oborech poctiví a mistři: například bratři Čejkové – tesaři z Blatné nebo tesařská a truhlářská rodinná firma Miloslava Diblíka z Vodňanských Svobodných Hor. Jim všem děkuji. Závěrem je namístě vyjádřit poděkování těm nejbližším, tedy manželovi a synům, bez jejichž psychické, ale především fyzické pomoci, by to celé nešlo.
Detaily o stavbě naleznete v PAMÁTKOVÉM KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.
Autor: Kryštof Havlice