PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Zprávy z regionů>>ROZHOVOR | Se Zdeňkem Kudláčkem o záchraně vitráží Průmyslového paláce

Zpravodajství

Hlavní město Praha

zpět

 

ROZHOVOR | Se Zdeňkem Kudláčkem o záchraně vitráží Průmyslového paláce

21. 10. 2022 Propamatky.info: Restaurování vitráží Průmyslového paláce zajišťuje sklářské studio Kolektiv Ateliers, a. s., z Nového Boru. Restaurování vitráží Průmyslového paláce zajišťuje sklářské studio Kolektiv Ateliers, a. s., z Nového Boru. | Foto: Jiří Šebek | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Od letošního února probíhá kompletní rekonstrukce Průmyslového paláce. Mezi nejhodnotnější uměleckořemeslné prvky patří početné a cenné vitráže. Na náročný proces jejich restaurování jsme se zeptali skláře a jednatele novoborského studia Kolektiv Ateliers.

Můžete krátce zmínit unikátnost dotčených vitráží?
Samotný palác vznikl jako ústřední stavba pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 podle projektu architekta Bedřicha Münzbergera a inženýra Františka Prášila za spoluúčasti Bedřicha Ohmana a Aloise Dryáka. V roce 1907 došlo k jeho úpravě podle plánu Josefa Fanty. Minimálně svým rozsahem vitráže představují v českém kontextu jedinečné dílo a pro vjem hlavního výstavního prostoru byly a zůstanou zcela určující. Výplně jsou dané proporčními rozestupy ocelových dílů konstrukce fasádního pláště a spoluvytvářejí architektonické řešení památky. Většinu z nich představují vitráže z barevných skel skládaných do olověné osnovy, ve východním a západním křídle jsou dvě velké malované vitráže podle návrhu Mikoláše Alše, které vyžadují speciální přístup.

Jaký je rozsah vámi restaurovaných prvků?
Vitráže dohromady tvoří 5 023 skleněných výplní, které se skládají z celkového počtu 107 700 skel vsazených do olověné osnovy. Celková plocha vitráží čítá 2 256 m2, což je velikost dvou hokejových kluzišť.

Které kroky byly provedeny a co bude následovat?
Jednotlivá skla se musela nejprve očíslovat a nafotit tak, aby byla jasná pozice výplně v rámu před vyjmutím. Každá výplň se zároveň musela polepit pevnostní páskou, jinak by se při vyjmutí z nosného rámu rozpadla. Olověná osnova byla již značně poškozená. Vitráže jsou v ocelovém nosném rámu fixovány pomocí sklenářského kytu s přidáním suříku, který je pevný jako beton. Je tedy zapotřebí kyt opatrně rozbít a odstranit, aniž bychom ohrozili křehké sklo. Museli jsme si proto vytvořit vlastní speciálně uzpůsobené nástroje a techniky. Pomocí dlát s příklepem kyt jemně vychvějeme a jednotlivé výplně šetrně vyjmeme. Následně byly vitráže převezeny do dílny v Novém Boru na 80 stojanech vyrobených na míru. Po pečlivé revizi a vytřídění se jednotlivá skla vyjmou z původní olověné osnovy, poté se máčejí v 15% až 30% sodné lázni a domyjí se ručně. Na první pohled lze poznat, že se na nich v průběhu let od jejich vzniku provádělo několik úprav. Využívalo se různých barevných skel, jejichž odstíny a struktury se liší více či méně od původně použitých.

Po umytí skel se dořežou všechna poškozená nebo nevhodně vyměněná skla. Zároveň je potřeba zkontrolovat původně nařezaná skla. V tomto případě je to velmi důležité, protože naši předchůdci bohužel kvalitu řezání jednotlivých skel z dnešního pohledu poměrně odflákli. Zde je třeba zdůraznit, že je nutné pracovat s přesností na desetiny milimetru. Proto musíme řadu původních skel zabrušovat na diamantové brusce a jejich tvar a rozměr cizelovat. Právě to, jakým způsobem jsou jednotlivá skla nařezána, má zásadní vliv na následné vkládání do nové olověné osnovy.

Na skládání skel do nové olověné osnovy se používá olověný H profil o šířce osm milimetrů s jedním procentem cínu, který zvyšuje pevnost olova. Skládání musí probíhat opatrně, skla se obtáčejí olověnými pruty a pasují do sebe tak, aby na sebe navazovaly co nejtěsněji a nejpřesněji. Vše se musí dělat velmi opatrně, aby nedošlo k prasknutí. Poté se přejde k letování. Povrch olověných prutů nově složené vitráže se potře letovací pastou, k letování se použije pájka z 63% cínu a 37% olova. Důležitá je přesná teplota tavení pájky, aby nedocházelo buď k jejímu přepalování, nebo nedotavení. Finálním krokem restaurování vitráží je kytování a čištění. Všechny výplně se vytmelí z venkovní strany směsí sklenářského kytu a fermeže. Takto vyrobená pasta se následně vtírá krouživými pohyby pod olověné profily tak, aby byly vyplněny všechny skuliny mezi olovem a skly. Kyt zatuhne a celou výplň tak výrazně zpevní a zároveň chrání vitráž před vodou.

U malovaných vitráží je zapotřebí namíchat a udělat zkoušky vypalovací konturovací barvy. Jde o to vychytat správný odstín a styl malby, aby byl zachován švih té původní. Veškerá skla jsou malována na prosvětlovacím stole, což je omatovaná skleněná tabule, která je podsvícena umělým světlem. Imituje tak finální světelné podmínky v okně, což je důležité k odhadnutí odstínu a intenzity nánosu sklářské barvy. Cílem je, aby nová skla nebyla rozpoznatelná od původních.

Jaká jsou další zajímavá specifika procesu záchrany?
Náročný proces umožňuje mimo jiné unikátní příležitost generační obměny vitrážového řemesla. Vitráže doposud nebyly restaurovány v takovém množství a jedná se tak o největší renovaci těchto prvků na území Česka za posledních 100 let. Na pracích se podílí vedle zhruba 20 dalších odborníků také náš kolega restaurátor Zdeněk Henych, který prováděl před 50 lety poslední generální rekonstrukci vitráží. Tehdy s restaurováním vitráží Průmyslového paláce začínal jako dvacetiletý, dnes se sem po letech vrací. Jelikož se jedná o náročnou a velkou zakázku, je to pro nás skvělá příležitost vyučit nové zájemce o řemeslo. Mistr Henych společně s ostatními kolegy dohlíží na jejich práci a svým učňům ukazuje správnou techniku krok po kroku. Spoluprací na této zakázce tak vracím mistrům to, co oni předali v minulosti za mého mládí mně, a zároveň spolu učíme další generaci vitrážníků.

Jak moc velká byla degradace těchto prvků během požáru v roce 2008?
Poškození bylo ohromné. Při tomto požáru shořelo levé křídlo a požár částečně zasáhl i ústřední halu Výstaviště. Výsledkem je, že všechny vitrážové výplně z východní strany jsou nenávratně poškozeny velkým žárem a musí se vyrobit jejich replika, protože jednotlivá skla jsou zcela popraskaná. Nedávno se díky Kateřině Richterové z Městské knihovny v Praze podařilo šťastně dohledat fotografii zničené vitráže Mikoláše Alše s názvem Orba a lov od historika umění Petra Šámala. Ten ji stihl pořídit v době svých studií asi dva týdny před požárem. Snímek tak bude sloužit k určení přesné barevnosti nově vznikající malby, respektive nové vitráže.

Kdy by měla být obnova dokončena?
Památka by měla být otevřena veřejnosti v roce 2024.

Více informací o zhotoviteli naleznete na stránkách KOLEKTIV ATELIERS a na FACEBOOKU.

Autor: Kryštof Havlice

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info