PROPAMÁTKY | Zpravodajství

VÝSTAVA | 124 let železničního mostu

31. 5. 2025 Plakát výstavy | Foto: Galerie Poštovního muzea | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Železniční most pod Vyšehradem s nejistou budoucností je ikonickou stavbou městského panoramatu. Fotografická výstava Karla Cudlína, Vasila Artamonova, Jakuba Červenky, Jaroslava Grodla a Matěje Lipavského v Galerii Poštovního muzea trvá do 11. července 2025.

O stále nejasném dalším osudu cenného památkově chráněného technického díla se v současnosti vedou vášnivé diskuze v řadách odborné i laické veřejnosti. Galerie Poštovního muzea ve spolupráci s Revolver Revue a Galerií hlavního města Prahy v této souvislosti přichází s výstavou připomínající výrazné estetické industriální památky. Kurátorem je Jan Čejka. Jádro expozice tvoří soubor fotografií Karla Cudlína vzniklý pro Revolver Revue, která dříve iniciovala akci na podporu petice Nebourat, volající po záchraně a rekonstrukci mostu. Snímky Karla Cudlína byly prezentované na podzim loňského roku v komunitním prostoru Kobky 17 na smíchovské náplavce. Nyní dochází k obohacení o nový kontext, respektive ambient Smíchova, nádraží a železnice.

Předchůdcem současné konstrukce stavby byl dřívější jednokolejný ocelový most o pěti polích (čtyři nosné pilíře v korytě Vltavy) z roku 1871 s přímopásovými příhradovými nosníky se zkosenými konci. Tuto původní konstrukci dodala Herkortova strojírna v Duisburgu podle návrhu Augusta Friedricha Köstlina. Výstavbou mostu bylo umožněno traťové spojení dnešního Hlavního nádraží (tehdy nádraží Františka Josefa I.) s areálem smíchovského trojnádraží. Současná stavba vznikla v roce 1901 a kromě několika drobných úprav se dodnes téměř nezměnila. Překlenutí řeky bylo provedeno třemi příhradovými poloparabolickými poli nesenými dvěma pilíři. Výrobci konstrukcí z nového materiálu (plávkové železo nahradilo svářkové železo) byly tři pražské strojírenské firmy: česká mostárna bratří Prášilových, První českomoravská strojírna a Pražská akciová strojírenská společnost. Stavbu nových pilířů provedla stavební firma Gregersen a synové. Projekční práce vedl inženýr Jan Kolář. Úspěšná náhrada mostu v roce 1901 do současné podoby se dostala do větší pozornosti obyvatel města. Výměna mostní konstrukce byla popsána například v povídce Františka Langra, Kruh (sbírka Předměské povídky).

Vlastní konstrukce mostu – předmostí tvořené stavbou kamenného viaduktu v duchu pozdního klasicismu spolu s krátkými dalšími návaznými železnými konstrukcemi tvoří od roku 2004 součást zapsaného souboru kulturní památky. Od roku 1971 je stavba součástí Pražské památkové rezervace, památky UNESCO a je rovněž součástí ochranného pásma Národní kulturní památky Vyšehrad. Hlavní estetické hodnoty stavby (dynamické zvlnění horizontály v kontrastu s vertikálami kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě) jsou patrné při pohledu na klasické panorama pražských mostů od Letné i ze známějšího pohledu na Vltavu s pozadím panoramatu Pražského hradu. S vědomím přeskočení všech dalších souvislostí vedoucích k současnému nelichotivému stavu stojí za zmínku, že poslední oprava spodního ztužení konstrukce klasickým nýtováním spojená s antikorozním nátěrem se uskutečnila naposled v roce 1987. Iniciátorem zmíněné petice proti zbourání železničního mostu je Pavel Štorch, Petr Tej a Marek Kopeč jsou autoři studie o zachranitelnosti a rekonstrukce památky.

Výstavní prostor naleznete prvním patře hlavní pražské pošty. Více informací naleznete na FACEBOOKU.