Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Tipy a inspirace>>Panelová diskuze na konferenci MÁME VYBRÁNO se věnovala klubům dárců
29. 4. 2019
Panelisté z Národního divadla, Národní galerie, Lobkowiczkých sbírek a Institutu pro památky a kulturu se postarali o inspirativní debatu. | Foto: Adéla Bachtíková
Diskuze se věnovala konkrétním příkladům, jak pečovat o dárce, jak je motivovat a rozvíjet s nimi vztah. Hovořilo se rovněž o možnostech získávání a rozšiřování členské základny a transformaci jednorázových dárců na pravidelné podporovatele. Setkání moderoval Jakub Vopelák.
V úvodu panelisté představili své instituce. Dita Baker zmínila, že Klub Lobkowiczkých sbírek vznikl hned po navrácení majetku rodině, formálně pak začal fungovat od roku 2009. Sdružuje asi 70 členů a další mecenáše, kteří jsou členy klubu jen formálně. „Mecenášský klub Národního divadla funguje od ledna 2010. Má 130 individuálních dárců, kteří nás ročně podpoří částkou až 2,5 milionu korun. Druhou formou podpory je pak sponzoring,“ uvedla zástupkyně klubu Eva Sochorová. Lydie Raszková z Národní galerie pro změnu rozvíjí dárcovství ve dvou klubech – klubu přátel, který čítá 2 000 členů, a klubu patronů, do něhož se zatím zapojilo 12 lidí, zpravidla to jsou partneři Národní galerie. Klub PROPAMÁTKY představil Aleš Kozák z Institutu pro památky a kulturu. Byl založen v roce 2013 jako jeden z pilířů vícezdrojového financování. Má necelých 500 členů, kteří přispívají ročně dohromady 400–500 tisíci korunami.
Motivace
„Co je vaším motorem, který vás pohání?“ dotazoval se Jakub Vopelák. „Chceme dát možnost se sdružovat se stejně založenými lidmi a nabídnout za to určitý benefit. Přitom získáváme pravidelné příjmy, které vylepšují plánování a realizaci projektů,“ sdělila Lydie Raszková z Národní galerie. Podobně se vyjádřila Dita Baker z Lobkowiczkých sbírek. Snaží se členy motivovat k dalšímu individuálnímu mecenášství. Národní divadlo podporovaly původně spíše firmy. Dostávaly reklamu jako protihodnotu, později se zapojili i dárci. „Díky Mecenášskému klubu se nám navyšuje i počet diváků,“ doplnila Eva Sochorová.
Klub dárců – zpětná vazba od veřejnosti
„Jak začít s klubem dárců a šli byste do toho znovu?“ padla další otázka. „Určitě ano. Pro nás je to cenná zpětná vazba od veřejnosti,“ uvedl Aleš Kozák. „Každý i menší dar je vyjádřením důvěry k naší práci. Nemělo by to být jen o tom natahovat ruku, ale snažíme se nabízet určité výhody – časopisy, volné vstupy na památky, konference a podobně,“ dodal Aleš Kozák.
Výhody pro dárce
Otevřeno bylo i téma výhod a benefitů pro dárce. Podle Lydie Raszkové se nabídkou benefitů ve formě zážitků (komentované prohlídky výstav) kultivuje vzájemný vztah s podporovateli. Současně se vytváří i komunita podobně založených lidí. V Národním divadle zpočátku komunikovali nižší částky, za něž nabízeli vyšší benefity. Nyní se snaží benefity upravovat tak, aby se dosáhlo větší efektivity. U Lobkowiczů se prostřednictvím benefitů věnují péči o vytvořenou komunitu, která bývá s touto šlechtickou rodinou často spřízněná.
Nastavení pravidel
U dvou klubů fungujících při Národní galerii se mohou lidé rozhodnout pro několik úrovní dárcovství. Klub přátel i klub patronů nabízí tři kategorie. Některé se budou upravovat, aby byly pro zájemce dostupnější. Mecenášský klub Národního divadla začínal s pěti, nyní má již osm úrovní. Od září 2018 je minimální dar první úrovně 2 500 korun na rok, ten nejvyšší pak činí půl milionu korun. Podobné rozdělení si stanovil i Klub Lobkowiczkých sbírek. „Rádi bychom našich pět okruhů rozšířili o firmy. Nyní začínáme v prvním okruhu s 500 korunami u studentů,“ upřesnila Dita Baker. Klub PROPAMÁTKY zatím žádné úrovně nenabízí. Každý dárce i s menším darem se stává automaticky členem. „Nerad lidi vyčleňuji, ale možná nás drobné změny čekají. Máme i odborné partnery, ale ti mají jiné postavení. Tam se nejedná o dárcovství, ale plnění formou reklamy,“ doplnil Aleš Kozák.
Úspěšnost
„Nejdůležitějším ukazatelem je to, že mecenáši členství prodlužují a zároveň zvyšují částky,“ reagovala na dotaz o úspěšnosti klubu Eva Sochorová. Doplnila, že v klubu přitom zůstává 80–90 procent členů, zbývající část se obměňuje. Na podobném poměru věrných se shodli i další panelisté. Zároveň uvedli, že většina dárců podporuje více organizací a podpora se v čase mění. Národní galerie nabízí například členství v klubu jako dárek. „To, zda jsme úspěšní, poznáme před Vánoci, kdy nám vedle členského daru přijde i dar k Vánocům,“ doplnila Dita Baker. „Našimi ukazateli jsou počet dárců a celková částka, kterou dostaneme,“ dodal Aleš Kozák.
Růst
„Jak se daří rozšiřovat řady členů jednotlivých klubů?“ vzešel dotaz z publika. „Hodně věcí si děláme sami. Nemůžeme si dovolit platit externí agenturu. Zatím jsme připravili dvě větší kampaně s benefity: deskovou hru a speciálně uvařené pivo, pečlivě jsme také komunikovali 10. výročí naší organizace. Po letech se počet dárců zvyšoval z 12 až na 500,“ odpověděl Aleš Kozák, který zmínil i participaci v několika organizacích, v nichž se členové navzájem inspirují v oblasti fundraisingu. Lydie Raszková zmínila, že Národní galerii pomáhá již samotná značka, díky níž se dobře oslovují potencionální partneři. Poradila přítomným, že budování dobrého jména nese své ovoce. Pak se dá žádat i o mnohem větší peníze.
Investice
Podle většiny panelistů je dobré počítat i s určitou investicí na podporu klubu. „Na každou speciální kampaň máme zvláštní rozpočet. Když jsme vařili pivo, náklady na jeho výrobu jsme si museli hradit sami,“ upřesňuje Aleš Kozák. Podle Lydie Raszkové se do klubu investovat vyplatí a nemusí to být vysoká částka. „Bez toho jde vše pomaleji a těžce,“ míní. „My máme výhodu v tom, že jsme součástí velké instituce a naše výnosy jsou skutečně čisté. Stane se, že se najde mecenáš, který uhradí třeba občerstvení nějaké akce nebo se zapojí jinak než finančně,“ doplňuje Eva Sochorová. Klub Lobkowiczkých sbírek vrací dárcům obvykle až třicet procent z přijaté částky formou zážitků.
Debatu rozvinul dále diskutující, který se tázal na procento z vybrané částky, které se zpětně investuje do činnosti klubu. U Národní galerie je to 10–15 procent. Eva Sochorová doplnila, že mecenášům se snaží poskytovat servis a zážitky, ke kterým se běžný divák nedostane – vstupenky na premiéry, vyprodaná představení, prohlídku zákulisí či setkání s herci.
Plány do budoucna
„Rádi bychom, aby se členové klubu mohli zapojit i jako dobrovolníci, třeba by vedli dětské skupiny, což by více stmelovalo komunitu,“ řekla Dita Baker. Mecenášský klub Národního divadla by chtěl mít více času na péči o donátory. Lydie Raszková by chtěla pořádat po vzoru francouzského Louvru crowdfundingové kampaně na pořízení významných uměleckých děl. Současně by byla ráda, kdyby se někdo z oblasti kultury zasadil o odpočet darů z daní. Slibuje si od toho vyšší zájem veřejnosti. Aleš Kozák by rád rozšířil počet pravidelných dárců a ustálil je na tisícovce. Současně by rád získal ke spolupráci mecenáše a s jeho podporou zaměstnal dalšího kolegu, který by pomáhal s fundraisingem.
Zprávu o průběhu loňské konference si můžete přečíst ZDE. Bližší informace k letošnímu ročníku, který se bude zabývat podnikáním v památkách, naleznete na stránkách projektu MÁME VYBRÁNO.
Autor: Zbyněk Konvička