Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Památky a finance>>ROZHOVOR | S Terezou Bláhovou a Martinem Votřelem o libeňském pivovaru
18. 12. 2023
Vizualizace obnoveného pivovaru při pohledu od mlýna | Foto: 22:22 architekti, s. r. o.
Můžete ve stručnosti přiblížit historii památky?
První zmínka o libeňském panském pivovaru pochází z 16. století. Byl součástí libeňského podzámčí a pivo se v něm vařilo až do konce 19. století, kdy byl provoz ukončen z důvodu velké pivovarnické konkurence v okolí. Budovy od té doby sloužily sporadicky různým účelům. Celé libeňské podzámčí mělo být na konci 20. století rekonstruováno, avšak v roce 2002 tyto plány překazila povodeň. Po ní pak proběhly pouze nejnutnější opravy a dalších 20 let až do současnosti zůstaly objekty bývalého pivovaru bez využití. Dnes na místě stojí srostlice několika vícepodlažních budov, které vznikaly postupně během celé historie pivovaru – od nejstarších renesančních sklepení až po zásahy z druhé poloviny 20. století. Na první pohled nelze snadno rozpoznat, že se jedná o bývalý pivovar, části a prvky pro pivovar typické a rozpoznatelné (humna, hvozd, komíny) byly v minulosti zbourány.
Jak vznikla myšlenka budovu oživit a proměnit ji v kulturní centrum?
Studio Alta, které v té době hledalo nové prostory pro svou činnost po letech strávených v budově Invalidovny, spatřilo ve zchátralých budovách potenciál a povedlo se mu získat objekty od města do pronájmu. Následně nás lidé z Alty oslovili s ideou adaptace objektu na divadelní, kulturní a komunitní provoz. Postupně jsme společně formulovali zadání, na jehož základě jsme zpracovali architektonickou studii adaptace, která se postupně začíná naplňovat.
Jaká je ve stručnosti architektonická koncepce proměny?
Od počátku jsme se shodli, že chceme jít cestou minimálních zásahů do stávajících budov a spíše hledat způsoby, jak poměrně složitý kulturní provoz dostat do neméně složitého průmyslového objektu bez zásadních stavebních úprav. Jde tedy o typ projektu, u kterého musí architekt hodně přemýšlet a navrhovat, aby se toho výsledně co nejméně stavělo. Přínosem tohoto přístupu je nejenom ekonomická výhodnost, ale také ohleduplnost k historicky autentickému stavu budov – je třeba vnímat, že z hlediska celé historie souboru může být aktuální konverze relativně krátkodobá, a tedy by neměla být příliš destruktivní. Součástí této koncepce je také záměr nechat objekt – a zejména jeho interiéry a povrchy – v jejich surovosti, nemaskovat jizvy, a tak maximálně zužitkovat jedinečné, charismatické a typově rozmanité prostory – od nejstarších renesančních sklepů přes mohutné podzemní lednice až po halový prostor bývalého tanečního sálu či zajímavá podkroví.
Která další specifika záměr obnáší?
V budovách se téměř nebourá ani nestaví nové stěny. Potřebné nové prostory a vybavení se vkládají formou boxů a prvků z nerezové oceli, které jsou striktně současné a na svém povrchu zrcadlí okolní historickou oprýskanost, čímž se stávají do jisté míry nenápadnými. V rámci úprav vznikne také několik méně znatelných dispozičních propojení, které umožní provozní integraci jednotlivých částí do jednoho fungujícího celku, a také pár zásahů do historicky méně významných fasád pro otevření budov do okolí. Proměnou projdou také související plochy parteru, které dále posílí zapojení areálu bývalého pivovaru do organismu města.
Jaká bude odhadem finanční náročnost celé akce?
Jelikož se jedná o stavbu pro neziskový sektor, přeměna bude financována postupně. Realizace bude záležitostí na více let a je rozdělena na několik etap, z nichž každá může potřebnou dobu samostatně fungovat – od základního divadelního provozu až po kompletní kulturní centrum. Aktuálně se pracuje s investicí kolem 30 milionů korun.
Další informace naleznete na stránkách STUDIA ALTA.
Autor: Kryštof Havlice