PROPAMÁTKY | Zpravodajství

Rozhovor s Naděždou Goryczkovou: Jsem holka ze šumperáku

28. 10. 2023 Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu | Foto: Archiv Národního památkového ústavu | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Fotovoltaika? Ano, ale s respektem. Návrat turistů do přeplněných hradů a zámků? Návštěvnost a udržitelnost jsou spojené nádoby, říká generální ředitelka Národního památkového ústavu. V rozhovoru vzpomíná také na motivy, které formovaly její pohled na architekturu a památky.

Kdyby generální ředitelství NPÚ fungovalo jako hasičská stanice – jaká místa by v tuhle chvíli hlásila poplach? Kde by blikaly kontrolky proto, že tam hrozí nebývalá ztráta?
Největší riziko teď plošně pociťujeme v ohrožení historických sídel. Tlak developerů, ale i samospráv na budování výškových staveb v chráněných územích je obrovský. Nejvíc ohrožené jsou zóny, v rezervacích lidé tu kvalitu historického prostředí vnímají a chtějí si ji uchovat. V roce 2015 byly zveřejněny výsledky mezinárodního výzkumného projektu Cultural Heritage Counts for Europe, které upozorňují na rostoucí význam kulturního dědictví pro společnost a také na kvalitu našeho života – jednoduše řečeno, poukázal mimo jiné na fakt, že vlastně rádi žijeme v historickém prostředí, že život s památkami nás obohacuje, poskytuje podněty pro vzdělávání, lepší pochopení dějin, prostě činí ho hodnotnější.

Řekl bych, že tohle je změna, kterou přinesla poslední desetiletí, protože památky, především jejich technický stav, zažily nebývalý rozkvět. Kam za posledních 30 let došla česká památková péče?
Česká památková péče vychází ze středoevropských základů formovaných od poloviny 19. století – na tom se nic nemění ani po roce 1989. Jen jsme dostali možnost přímého mezinárodního srovnání – naše země se stala signatářem Úmluvy o ochraně kulturního a přírodního dědictví světa a na základě toho jsme mohli nominovat památky na Seznam světového dědictví UNESCO. Prvními třemi památkami byla historická města. Zcela logicky, protože ochrana historických sídel má u nás velkou tradici již od počátků institucionalizace památkové péče po druhé světové válce. V 50. letech byly vyhlášeny první městské rezervace. Přesto léta totality měla trochu jiné priority – prostředky na jejich systematickou obnovu chyběly. A ta historická města, která neměla plošnou ochranu, čelila totálnímu zániku. Po roce 1989 se řada demoličních výměrů přehodnotila. Pocházím z Moravskoslezského kraje a velmi dobře si vzpomínám na polistopadovou záchranu frýdeckého náměstí, které bylo odsouzeno ke zbourání – historické domy měly ustoupit panelové výstavbě a tomu zabránil právě rok 1989. Dnes tu ale máme nová témata a nové výzvy. Řešíme klimatické změny, fotovoltaiku a další alternativní zdroje energie. Témata, která oslovují současnou společnost a se kterými se musí umět vypořádat také památková péče.

Změnil se v posledních desetiletích náš postoj k památkám?
Češi mají rádi památky a vždycky měli. S rodinou jsme trávili volný čas tím, že jsme jezdili po hradech a zámcích, už jako malá holka jsem se takto seznamovala s naší historií. Podobně to má spousta rodin i dnes. České kulturní dědictví je výjimečné množstvím dochovaných staveb a svým způsobem jedinečné i svou skladbou. Na našem území se nachází řada památek, které jsou nyní, více než po 30 letech od revoluce, v daleko lepší kondici než před rokem 1989. Samozřejmě některé i nadále chátrají, ale daleko více je těch, které se podařilo zachránit. Jistě tomu pomohly i nově vzniklé dotační programy po roce 1989. Unikátní je například Program regenerace městských památkových rezervací a zón, který umožňuje uplatnit tři zdroje financování – část dává obec, na jejímž území se památka nachází, část stát prostřednictvím Ministerstva kultury a povinný podíl připadne i na vlastníka památky.
Vztah k památkám vidíme i na stále rostoucí návštěvnosti na našich hradech a zámcích. Covid sice přivodil její strmý pád, ale dnes se opět pomalu zvyšuje. Také proto, že se snažíme každý rok zpřístupňovat nově obnovené prostory a reinstalovat stávající prohlídkové trasy. Například letos jsme zpřístupnili hned několik památek obnovených z evropských fondů – mimo jiné hrad Karlštejn, klášter Plasy, hrad Kunětická hora nebo zámek v Telči. Aktuálně máme v meziročním srovnání na našich památkách návštěvnost o 10 procent vyšší než v loňském roce, ale pořád je to pouze 75 procent oproti roku 2019.

Cílem je vrátit se na původní čísla?
Byli bychom rádi, kdybychom se vrátili k těm více než pěti milionům lidí, kteří k nám přicházeli před covidem.

V tom ale nepanuje shoda – četl jsem nedávno komentář českokrumlovského kastelána Pavla Slavka, který naopak tvrdí, že ten nižší počet zdejšímu hradu a zámku vyhovuje.
Hovořím o číslu za celé NPÚ. Jsou památky, kde je potenciál pro zvýšení návštěvnosti, a vedle toho jsou památky na samé hranici prostorových možností. Pohledu Pavla Slavka rozumím, protože Krumlov byl extrémně přetížený. Tam se v plné míře ukázala přeplněnost, tzv. overturismus, kdy historické centrum už nepatří obyvatelům města a vše se podřizuje návštěvnické veřejnosti. Dnes jsme v Krumlově asi na 50 procentech návštěvnosti roku 2019, ale i tak patří zámecký areál mezi tři naše nejnavštěvovanější památky. Z provozního a památkářského hlediska nám to vyhovuje, neboť památka je méně ohrožena. Návštěvníci a výnosy jsou ale spojené nádoby. I díky areálům, které jsou hodně navštěvované, můžeme financovat obnovy těch méně populárních.

A jak to tedy je s tou „holkou ze šumperáku“? To se dozvíte v nezkrácené verzi rozhovoru s Naděždou Goryczkovou, který byl publikovaný v časopisu PROPAMÁTKY PODZIM 2023. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Více informací naleznete na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE.

Fotogalerie

 

 

Téma: Národní památkový ústav Památky a cestovní ruch Rozhovory Čtvrtletník PROPAMÁTKY Klub PROPAMÁTKY Všechna témata