PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Opravené památky>>Konverze secesní vodárny v Braníku na kulturní centrum

Zpravodajství

Hlavní město Praha

zpět

 

Konverze secesní vodárny v Braníku na kulturní centrum

21. 6. 2011 PRAHA | Doslova z trosek povstala secesní Vršovická vodárna v Braníku. Zanedbaná kulturní památka prošla celkovou obnovou za téměř 137 milionů korun. Za peníze z evropských fondů byla obnovena sto let stará budova strojovny, uhelna a další části areálu i přilehlý park.

Stav komplexu bývalé úpravny vody a čerpací stanice, která sloužila až do sedmdesátých let minulého století, byl podle odborníků před rekonstrukcí kritický. Hrozilo, že památka bude nenávratně poškozena. Třeba střecha na strojovně se celá zřítila, zbyly jen obvodové zdi.

Při opravách zůstaly zachovány původní fasády z ostře pálených červených cihel, které na začátku minulého století navrhl architekt Jan Kotěra, i zeleně glazované tvarovky, parapety a římsy. Dekorativní prvky fasád a štítů restaurátoři pečlivě očistili a retušovali. V industriálním areálu se podařilo zachovat také původní jeřábovou dráhu.

Novou podobu získaly i historické interiéry. Vzniklo v nich kulturní a společenské centrum, které se v létě otevře veřejnosti. Objekt bývalé strojovny ocení především rodiče s dětmi. Podle ředitelky Marie Růžičkové budou učebny sloužit zároveň i široké veřejnosti. "V nabídce budou rozmanité kroužky, kurzy, vzdělávací semináře, výtvarné a keramické dílny. Prostory využijeme i na jednorázové akce, jako jsou sportovní nebo dětské dny," přiblížila ředitelka. Připraveno je veškeré zázemí, dětské herny, kavárna, jídelna i plně vybavené venkovní hřiště.

V roce 2002 byla vodárna prohlášena kulturní památkou. Rekonstrukce probíhala od května 2009 do dubna letošního roku. Náklady ve výši téměř 137 milionů korun byly hrazeny z rozpočtu hlavního města a Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost, který je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Historie vodárny

Areál Vršovické vodárny v ulici Vltavanů byl postaven v letech 1906–1907. Projekt zpracoval architekt Jan Vladimír Hráský. Areál byl součástí vodárenského komplexu, jehož nedílnou složku tvořila přečerpávací stanice spolu s vodojemem zemním a věžovým a rovněž obytný dům na Zelené Lišce v Michli, s nímž vodárna dodnes tvoří výjimečný architektonický celek. Fasády všech budov navrhl architekt Jan Kotěra ve stylu geometrické secese.

Branická část Vršovické vodárny sloužila svým účelům až do začátku šedesátých let. V sedmdesátých letech byl areál využíván jako sportovně rekreační, v bývalé uhelně byla vybudována sauna, vinárna, klubovny a na přilehlých pozemcích vzniklo několik tenisových kurtů. Pražské vodárny se rozhodly využívat bývalou strojovnu jako ubytovnu. Tento záměr však byl realizován jen částečně. V době před zahájením rekonstrukce sloužila budova strojovny zčásti jako opravna sekaček na trávu a sklad. Z původního areálu byla dochována budova strojovny, obytný dům, uhelna, objekty studní, oplocení a zbytky budovy skladů.

VI. Industriální stopy 2011

Právě v prostorách nově zrekonstruované čerpací stanice vršovické vodárny bylo 6. června tiskovou konferencí symbolicky otevřeno šesté bienále Industriální stopy 2011. Program letošního bienále byl zahájen již v lednu cyklem přednášek Jak jsem potkal fabriku v pivovaru v Kostelci nad Černými lesy a skončí tamtéž 11. listopadu konferencí Mezi nebem a zemí aneb Komíny – symboly konce industriální éry?

Autor: Zbyněk Konvička

Zdroj: ČTK

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info