PROPAMÁTKY | Zpravodajství

MÁME VYBRÁNO | Otázky na Michaelu Vlčkovou

26. 5. 2020 Naďa Hávová si s Michaelou Vlčkovou povídá o duchovní krajině Novohradských hor. | Foto: Aleš Kozák | Licence: Všechna práva vyhrazena První večer konference MÁME VYBRÁNO patřil Michaele Vlčkové z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Hovořila o duchovní krajině a vztahu Čechů k drobným památkám. Děkujeme za vaše otázky, které jste Michaele Vlčkové posílali, tady jsou její odpovědi.

Mohla byste prosím krátce přiblížit vaši nezanedbatelnou pedagogickou a přednáškovou činnost související s duchovní krajinou?
Na Teologické fakultě vedu seminář Křesťanské symboly v krajině, jehož součástí jsou exkurze za sakrálními památkami v krajině. Pro Univerzitu třetího věku máme podobný kurz zaměřený na Novohradské hory, spočívající v přednáškách a exkurzích, který už běží pátým rokem.

Je nějaké místo v Novohradských horách, které máte jen pro sebe a cizímu byste ho neukázala?
Některá místa mají svá tajemství a vyžadují například méně lidí a určitou atmosféru, aby vynikla a mohla být vnímána. Ale raději je odhaluji, než skrývám. Ne, tajnosti a mýty nevytvářím.

Vzpomínáte si, co bylo prvotním impulsem k tomu, abyste se tématu duchovní krajiny začala věnovat? Čím vás oslovilo?
Za tohle vděčím asi katolickému prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. Víra se tu vždy nějak vtěluje, není éterická, ale ve znameních, v materii. A naopak materiální prvky včetně přírody jsou produchovnělé. To vnímání krajiny a míst nemělo konkrétní začátek, možná bylo ovlivněné konkrétní krajinou mého dětství, určitě Dobrou Vodou, poutním místem na úpatí hory s výhledem do Třeboňské pánve. Odborný zájem o teologii, liturgii, rituály a symboly se napojil přirozeně na tohle podhoubí.

Proč vás oslovily právě Novohradské hory? Máte k nim osobní vztah nebo působí duchovně více než jiná území?
Mám k nim osobní vztah daný mým životním příběhem. Ale představují jistě jedinečný typ krajiny. Desítky vesnic srovnaných se zemí, tisíce lidí, kteří museli opustit své domovy, svou půdu, své zesnulé pochované na hřbitovech. Všude nacházíte stopy života, který tu byl, a zmizel. Krajina, ve které je pořád čitelná snaha vtisknout jí určitý řád, program, také ten duchovní, snaha přetvořit divoké hraniční lesy v obyvatelnou a obývanou krajinu, která téměř přišla nazmar.

Existuje nějaká spojitost, resp. rozdíly mezi tím, jak lidé financovali drobné památky v minulosti a nyní? Myšleno jak při jejich stavbě, tak i opravách, či dokonce záchraně.
Dříve i dnes byli lidé, kteří sponzorovali stavbu sakrálních památek, donátoři. Tehdy možná stavba kapličky byla záležitostí, na které se shodla celá obec a byla schopna přispět a přiložit ruku k dílu. Dnes to bude záležitost jednotlivců. V minulých dobách bylo jistě věcí prestiže darovat prostředky na sakrální památky a udržovat je v dobrém stavu.

Kdy a případně jak jste naposledy podpořila stavbu či záchranu drobné památky? Můžete být konkrétní? Děkuji a přeji vše dobré.
V současné době se společně se spolkem Drobné památky nejjižnějších Čech snažíme o rekonstrukci kapličky v bývalém Kropfschlagu (česky Mýtiny, pozn. red.), která s největší pravděpodobností proběhne letos v létě a na podzim. Máme naplánované další projekty.

Spolupracujete s krajanskými spolky či jinými sdruženími v Německu, která mají přímé vazby na některá z míst Novohradských hor (jako například Spolek pro podporu farního kostela Žumberk)?
Osobně zatím tuto zkušenost nemám.

Je pro vás duchovní krajina Novohradských hor spojena s konkrétní osobou?
Je to krajina lidských příběhů mnoha osob – těch, kteří tu žili před námi, i nás, kdo tu žijeme a procházíme dnes. Mám-li být konkrétní, významné osoby, které nosím v paměti, jsou moji prarodiče, kteří nás vedli k víře a s nimiž jsme chodili do kostela – pěšky do Stropnice nebo přes lesy do Benešova nad Černou, když byl ten dobrovodský za komunistů zavřený. Každý večer zněla v chalupě z rádia Vatikán modlitba růžence v latině... To je takové pozadí dětských vzpomínek. Jsou to páter Minařík a Bonfilius, kteří sloužili na Dobré Vodě, páter Bonfilius se zasloužil o záchranu novohradského kláštera a mnoha památek v okolí. Dobrotivé tváře sester, Anglických panen, které žily na faře a staraly se o chátrající kostel. A jsou to dnešní lidé, od kterých se učím – od bezdomovce žijícího v kapli přes alkoholiky vytvářející sošky na prázdná boží muka. Je jich mnoho.

Do jaké míry se do charakteru duchovní krajiny Novohradských hor promítá odsun německého obyvatelstva? V čem je to nejvíc patrné?
Odsun ovlivňuje charakter krajiny – materiální i duchovní zcela podstatně. Odsun znamenal vytržení života i s kořeny. Krajinu zásadně poznamenalo, že odsud odešli lidé. Lidé, kteří se o ni starali, obdělávali políčka, místy třeba i 600 let. Říká se, že ti, kdo odcházeli, ji prokleli. Každopádně není lehké obývat dům nebo místo, odkud někdo musel odejít a už se nemohl vrátit. Za původní obyvatele nepřišla dostatečná náhrada (co do počtu). A duchovní život, tradice, kulturní bohatství, pověsti, zvyky – to vše zmizelo s nimi. Krajina bez lidí je možná krásná, ale je smutná.

Sledujte nás tento týden každý večer – nový rozhovor začíná dnes v 18.00 hodin, hostem bude Petr Váňa, který na pražském Staroměstském náměstí znovu staví mariánský sloup. Přihlaste se na www.mamevybrano.cz. Na stejném odkazu získáte přístup i k odvysílaným rozhovorům.

Čtěte také:

Diskuzi o obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí s Petrem Váňou

Odpovědi na otázky ohledně takzvaných stolpersteinů položené Františku Bányaiovi