PROPAMÁTKY | Zpravodajství

Kdy má stát při koupi památky přednost?

22. 2. 2023 Na před časem prodávaný zámek Jince se předkupní právo nevztahovalo, protože není národní kulturní památkou. | Foto: Huhulenik – Wikimedia Commons | Licence: CC-BY-3.0 ČESKO | Prodej a koupě památek se od prodeje „obyčejných“ věcí liší. Jednou z těchto odlišností je i právo státu na přednostní koupi kulturních památek. V dnešním právním okénku se tak podíváme na to, kdy a za jakých podmínek může stát toto právo uplatnit.

Předkupní právo státu se nevztahuje na prodej všech památek. Týká se všech movitých kulturních památek a z nemovitostí pak národních kulturních památek. To znamená, že u prodeje „běžné“ nemovité kulturní památky žádnou nabídkovou povinnost vůči státu nemáte. Pokud prodáváte památku, na kterou se předkupní právo státu vztahuje, musíte ji nejprve nabídnout ke koupi státu. Stát vám pak sdělí, jestli svého práva využije a památku koupí, anebo ne. Na to má ze zákona lhůty: u movité kulturní památky jsou to tři měsíce, u nemovité národní kulturní památky je to pak měsíců šest.

Klíčovou proměnou při prodeji jakékoliv věci je cena. Takže logicky přichází otázka, za kolik stát památku při využití předkupního práva kupuje. Zákon k tomu uvádí, že cena se buď určí podle zvláštních právních předpisů, a pokud to nejde, pak se kupuje za cenu obvyklou. V praxi k tomu budete potřebovat znalecký posudek. Jenže, kdo ten znalecký posudek zaplatí? I když v jednom stanovisku Ministerstva kultury se píše, že by vlastník měl přikládat znalecký posudek rovnou k nabídce odkupu, tak podle mě toto zákon vlastníkovi nenařizuje. Tento názor zastávají i autoři komentáře k památkovému zákonu.

Pokud vlastník svou nabídkovou povinnost vůči státu nesplní, může to mít pro následný prodej fatální následky. Stát totiž může takový prodej napadnout jako neplatný. Na to má ze zákona tři roky. Na závěr se ještě podíváme na výjimky z povinnosti nabídky prodeje státu. Tuto povinnost nemáte u bezplatných převodů a u prodeje mezi osobami blízkými a spoluvlastníky. Názory se různí u vkladu památky do základního kapitálu obchodní společnosti. Podle některých zdrojů se o úplatný převod nejedná, a tudíž zde nabídková povinnost není. Podle jiných je zde ale úplatou podíl, který za takový vklad vlastník získá, a tak by měl i v tomto případě státu památku nabídnout. Osobně se kloním spíše k druhému názoru, a tak i při vkladu do základního kapitálu doporučuji nabídkovou povinnost vůči státu splnit.

Zpráva vznikla na základě spolupráce redakce PROPAMÁTKY s externími redaktory – odborníky napříč obory souvisejícími s péčí o památky.