Hlavní strana>>Zpravodajství>>Celá ČR>>Celá ČR>>Tradice ruční výroby skla se dostala na Seznam UNESCO
7. 6. 2024
Ruční výroba skla | Foto: Ministerstvo kultury
Nominaci společně připravily Česko, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo a Španělsko. Samotné zpracování koordinovala francouzská strana. U nás se do příprav kromě Ministerstva kultury a Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici zapojilo i Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou jako národní koordinátor, další muzea, školy, profesní asociace, ale především zástupci sklářských hutí, sklářů a dalších řemeslníků pracujících se sklem.
Tradiční sklářské řemeslo je projevem umu a tvořivosti, které jsou předávány z generace na generaci již po staletí a i v dnešní globalizované době udržovány komunitou řemeslníků i v nesnadných podmínkách současné ekonomiky. V Česku ve stovkách skláren, rodinných dílen a ateliérů pracuje více než 5 000 sklářů, brusičů, rytců, malířů, výrobců bižuterie a šperků, sklářských výtvarníků a designérů. Ruční výroba skla je rozmístěna po celé zemi, přičemž hlavní centra se nacházejí v Libereckém kraji, na Vysočině a ve Zlínském kraji. Mezi další významné sklářské lokality patří také oblast Karlovarska nebo Nižbor ve Středočeském kraji.
Zápis ruční výroby skla má ale širší rozměr – od výroby sklářské suroviny přes všechny techniky ručního zpracování, jako je broušení, malování, vinuté perle, výroba trubiček či bižuterních tyčinek, až po stylové představení finálních výrobků. Česko má mezi spolupředkladateli výjimečné postavení: v ostatních zemích jde vždy pouze o některou z technik, zatímco v Česku jsou dosud zastoupené všechny. V českých zemích můžeme hovořit o nepřetržité tradici ruční výroby skla od 13. století. Region představuje území, kde na konci 17. století vzniklo křišťálové sklo, které se stalo celosvětovým fenoménem, stejně jako například skleněná bižuterie. Exkluzivní postavení ručního českého skla v mezinárodním kontextu v průběhu 18. a 19. století posílila řada technologických inovací, novinek a zdokonalení. Přes neustálý tlak na mechanizaci a automatizaci, zejména od počátku 20. století, zůstala ruční výroba důležitou součástí tuzemského sklářství.
Česko má nyní i s ruční výrobou skla na Seznamu nehmotného kulturního dědictví už devět položek – kromě vorařství jsou v UNESCO zapsány také ruční výroba perličkových vánočních ozdob, výroba modrotisku, loutkářství, sokolnictví, jízdy králů na Slovácku, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a slovácký verbuňk.
Bližší informace naleznete na stránkách MINISTERSTVA KULTURY.
Autor: Kryštof Havlice
Zdroj: Ministerstvo kultury