PROPAMÁTKY | Zpravodajství

NÁZOR | Zachováváte kontinuitu a to je důležité, říká dárkyně Kopecká

16. 5. 2022 Pravidelná dárkyně Simona Kopecká | Foto: Archiv Simony Kopecké | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Pracuje jako asistentka advokáta v advokátní kanceláři v Ostravě, působí také v Českobratrské církvi evangelické jako členka Synodní rady. Simona Kopecká je také pravidelnou dárkyní PROPAMÁTKY. „Sama nemám prostředky na záchranu nějaké konkrétní stavby, ale něco ovlivnit můžu,“ říká.

Kdy jste zpozorovala, že žijete pro památky?
Žiji v Ostravě a ta je plná nejrůznějších zajímavých omšelých objektů. Asi před 15 lety jsem s přáteli začala tyto objekty fotit. Zaujala nás podobnost „chrámů“ sakrálních a industriálních, což vedlo k založení webu www.chramy.cz, na kterém jsme shromažďovali fotky, informace o objektech a různé naše literární drobky. Udržování webu už v posledních letech časově nestíhám, ale focení se věnuji stále, protože mnohé stavby mizí nenávratně před očima, což je mi samozřejmě velmi líto.

K jaké historické stavbě nebo místu máte vztah a proč?
Krásná je stavba třebovické elektrárny z roku 1931. Elektrárna je stále v provozu a je to monumentální parníček s třemi komínky a třemi chladícími věžemi. Můj dědeček byl jedním z prvních zaměstnanců elektrárny. Sakrální srdcovka je pro mne kostel sv. Josefa (Don Bosco) v Ostravě z roku 1937. Unikátní je jednak svou blízkostí k areálu Dolní oblast Vítkovice a také svou ocelovou konstrukcí. Ovšem má největší láska, která už je bohužel jen v mém srdci a vzpomínkách, je cihlový komín Strakáč, který stál od roku 1961 v areálu Aglomerace Dolních Vítkovic. Bohužel byl i přes mnohé petice a naše snahy, demonstrace a akce spolku Svatý Václav v roce 2019 odstřelen, čímž Ostrava přišla o jeden ze svých největších monumentů.

Podle čeho si vybíráte, koho podpořit? A proč podporujete PROPAMÁTKY pravidelně?
Na mnohé organizace, které se snažím finančně podporovat, mám osobní vazbu. Buď mě zaujme jejich konkrétní aktivita, nebo znám někoho z projektu osobně. S PROPAMÁTKY mne seznámil kamarád. Ačkoli mám nejraději stavby zchátralé a omšelé, tak je mi jasné, že bez nutných oprav a rekonstrukcí by je časem potkal stejný osud, jaký měl Strakáč. Protože jsem duše poetická, tak se mi moc líbí vaše heslo: „Vyprávíme jejich příběhy a šíříme inspiraci“. Líbí se mi, že zveřejňujete příběhy, vyprávíte a tím zachováváte kontinuitu, která je důležitá, aby člověku dávalo smysl, proč něco opravit a zachovat nejen pro nás, ale i pro ty, co přijdou po nás. A velmi důležitým aspektem, proč PROPAMÁTKY, je i to, že zaměstnáváte hendikepované.

Psychologové se shodují, že člověku prospívá, když udělá něco nezištně pro druhého. Jak to máte vy?
Dárcovství je pro mne vyjádřením solidarity. Vím, že já sama nemám prostředky na záchranu nějaké konkrétní stavby. Ale něco ovlivnit můžu, má podpora je sice malá, ale pravidelná. Vím, že nespasím celý svět, ale mohu pomoct podle svých možností. Baterky mi dobíjí váš časopis a sborníky, prostě ty konkrétní příběhy a konkrétní lidé.

Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na KLUB.PROPAMATKY.CZ.