PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | Se Zdeňkem Kopáčem o obnově objektu včelařské školy – 1. část

6. 11. 2021 Historický snímek včelařské školy | Foto: Archiv majitele | Licence: Všechna práva vyhrazena NOVÝ KNÍN (PŘÍBRAMSKO) | Dlouhodobě se cenný areál barokního venkovského domu nacházel v neutěšeném technickém stavu. Od roku 2019 památku samotnou a její cenný historický odkaz obnovuje a oživuje současný majitel, kterého jsme se zeptali na podrobnosti.

Můžete popsat historii památky?
Barokní památkově chráněný dům se štítovým průčelím je součástí oploceného areálu s hospodářským zázemím. Místo leží na okraji historického městského jádra u křížení Žižkovy a Hradební ulice na malém náměstíčku, nazývaném Na Salaši. Podle dnes známé romantické tradice je nejstarším stavením ve městě. Ačkoli jsou klenuté podzemní místnosti někdy pokládány za středověké, vznikly pravděpodobně v 16.–17. století. Hlavní budova s náročně pojatým štítem byla přestavěna ve druhé polovině 18. století. Během této úpravy, která souvisí se zřízením včelařské školy v roce 1776 v domě, došlo mimo jiné k zaklenutí místností valenými klenbami s pětibokými výsečemi.

Patent Marie Terezie ustavující včelařskou školu v Novém Kníně je spjat s učitelem Janem Hallmannem. V rámci hledání v historii včelařství jsem si celkem jistý, že naše škola představuje jednu z posledních budov určených tomuto účelu v Evropě a možná i na světě. Jistě jde o třetí a poslední dochovanou budovu školy založenou Marií Terezií. Učitele Hallmanna trochu podezírám, že si kromě své profese pravděpodobně pokoušel přivydělat a zkoušel dobývat zlato. Přivádí mě k tomu fakt, že je to uvedeno ve zprávě stavebního průzkumu. Úvaze nahrává také to, že jsem zde našel malou vaničku na odlévání ingotků-cihliček zlata a litinový stojánek. Na pozemku jsme rovněž objevili pár mincí z doby Marie Terezie a italskou dvouliru datovanou rokem 1928.

V období po druhé světové válce byla poslední žijící občankou v domě Anička Oulehlová, po které se dochoval otoman, který jsem zrestauroval. Dlouho zde žila sklenářka, která po sobě zanechala jako odkaz mnoho metráků skleněných střepů. Několik metráků se dělníkům podařilo vytěžit, ale dodnes při hrabání nalézám střepy. V 70. letech 20. století zde také sídlil Červený kříž. Ještě před rokem 1989 měla v místě vzniknout umělecká škola, v úvahu ale přicházela také demolice, se kterou většina místních obyvatel nesouhlasila. V rámci restituce byl areál vrácen Bohumilu Němotovi staršímu, který nechtěl majetek prodat, ale zároveň nedisponoval finančními prostředky k jeho opravě. V hospodářské budově sídlila asi do roku 2010 truhlářská dílna. Následovaly nejasnosti ohledně dalšího vývoje, uvažovalo se o odkoupení městem, ale k ničemu nedošlo. Areál jsem oficiálně zakoupil v září 2019, ale na záchraně pozemku jsem začal pracovat již ten rok v červenci.

Co vše se dosud podařilo obnovit?
Bylo nutné odstranit velké množství náletové zeleně. Po obvodu objektu bylo v základech vrostlých asi 25 stromů, které jsme museli pracně vykopat. Pod nánosy tvořenými 30 centimetry ze stařiny a opadaného listí a za 40 let směsicí spadlých tašek jsme například objevili původní kamennou dlažbu zřejmě z dob Marie Terezie, část odkrytí nám ještě zbývá. Udělali jsme novou ohradní zeď dle barokního tvarosloví, vyklidili všechny sklepy, zajistili statiku severní strany, kde byl vyvalený základ a hrozilo utržení nebo sesutí celé zdi. Objevili jsme dvě větrací šachty, které byly zcela zasypané. Sklepní prostory byly velmi mokré a docházelo ke zvětrávání cihel, které tvoří klenby chodeb a sklepů. Po našem zásahu začaly mít podzemní prostory průvan a vlhkost se téměř vytratila. Zpevnili jsme všechny omítky několika vrstvami vápenného mléka. Došlo k zajištění a doplnění valené křížové klenby a průchodu mezi místnostmi ručně zpracovanými cihlami nebo odkrytí třech zazděných výklenků.

Zrekonstruovali jsme hospodářskou budovu školy, kde nyní bydlíme. V ní jsme vyztužili krovy při zachování původních trámů, provedli izolace, přeložili střešní tašky a další. Na pozemku nebyly mimo starého elektrického vedení inženýrské sítě. Vybudovali jsme všude novou kanalizaci, vodu a rozvod elektřiny. Pozemek se dorovnal několika desítkami kubíků zeminy, víceméně přemístěním z estetického hlediska a z důvodu, aby se voda vsakovala a neodtékala do kanalizace či do sklepů. V okolí domu jsme upravili terén a vysadili novou zeleň. Z jižní strany objektu jsme odstranili několik metráků skla, jak jsem již uvedl. Obkopali jsme dále zvětralé základy, založili větrací průduchy a původní základové kameny opět využili. Z vrchu jsme vybudovali kamenný žlab na odvod vody. Dle barokních postupů jsme vybudovali jezírko s chrličem, dostavěli také suchý taras a mnoho dalších drobných úprav a oprav.

V letech 2016–2018 byl proveden Vítem Jesenským stavebněhistorický průzkum s nákresy kleneb, krovů a místností. Autor průzkumu nevěděl o kamenných schodech do sklepa, které byly zasypány sutí a dalším materiálem. Dále popisoval chybějící vchodovou branku u průčelí domu, kterou jsem až následně objevil zabudovanou v bývalém záhonu.

Detaily o stavbě naleznete v PAMÁTKOVÉM KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU. Přečtěte si také druhou část rozhovoru se Zdeňkem Kopáčem.

Fotogalerie

 

 

Téma: Příklady dobré praxe Kraje a památky Města a památky Stavebněhistorické průzkumy Rozhovory Fotogalerie Školy Všechna témata