PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Ondřejem Kobzou o Poesiomatech

21. 5. 2023 Poesiomat u kostela sv. Mikuláše ve Šitboři | Foto: Karel Cudlín | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Možná už jste si všimli zvláštní zahnuté ocelové trubky, která trčí ze země. Jedná se o Poesiomaty a můžete je potkat ve městě nebo v krajině. Kdo stojí za jejich vznikem a k čemu slouží? Na otázky odpovídal tvůrce Poesiomatu.

Jak a kdy se zrodil nápad vytvořit Poesiomaty?
Zhruba před 10 lety, když jsme začali rozmisťovat piana na ulici. Projekt měl velký úspěch, proto jsme začali přemýšlet, co by mohlo ve veřejném prostoru působit podobně – že se lidé zastaví a zaposlouchají. Něco jednoduchého, archetypálního. Baví nás přeznačování věcí. Například vesnické rozhlasy. Bavili jsme se myšlenkou, že by se z nich místo hlášení o mysliveckém plese nebo výkupu peří linula poezie. A částečně i z tohoto obrazu se zrodila myšlenka jukeboxu s básněmi. První Poesiomat jsme odhalili v roce 2015.
Poesiomat se od doby svého vzniku výrazně proměnil. Nejprve neměl kliku a potřeboval připojení na elektřinu. Dnes vytváří energii sám posluchač – aby si něco poslechl, musí zatočit klikou. Dříve to byly jen básně, dnes už pracuje s pamětí místa různými způsoby. Mohou to být písně, vzpomínky nebo autentické zvuky.

Kdo stojí za jejich vznikem?
Design navrhla krajinářská architektka Jitka Tomsová. Tvarově připomíná výdech z metra nebo periskop ponorky, která jako by byla zakopána pod zemí. Je navrhnutý tak, aby nebyl rušivým prvkem a respektoval prostor, kam je zasazen. Díky tomu se hodí jak do města, tak do krajiny. Každý Poesiomat má svou vlastní unikátní dramaturgii, která vychází z paměti a symboliky místa. Obecně nám s ní pomáhá spisovatel Michal Šanda, ale zapojujeme například i místní spolky, básníky či umělce. Produkčně má celý proces na starosti Martin Šeda a výrobu má pod palcem zámečník Michal Kalivoda. Zapojena je ještě spousta dalších lidí, kteří nám pomáhají se zvukovou postprodukcí, grafikou a dalším.

Podle jakých kritérií jste vybírali jednotlivá místa?
Přístupy se v tomto ohledu liší. Jsou místa, která mají tak výraznou symboliku nebo kulturní sílu, že si o to vyloženě žádají. Například hrabalovský Poesiomat v Kersku. Někdy se zase lidé, spolky nebo obce ozývají nám. Bavíme se o tom, kde by mohl stát, co by tematicky prezentoval a hledáme možnosti financování. Není to ale tak, že bychom ho umisťovali kamkoliv po Česku, jen tak na zavolání. Stále je to objekt v prostoru, který musí respektovat nějaké urbanistické hledisko.

Které místo máte osobně nejraději a proč?
Každé místo je jiné a v něčem unikátní. Osobně mám moc rád Kalvárii u Úštěku. Je to výjimečné poutní místo s nádherným výhledem do krajiny. Přístroj jsme sem umístili v rámci projektu sedmi Poesiomatů u opuštěných kostelů v Sudetech. Další jsou například ve Skokách u Žlutic nebo ve Vrchní Orlici, tedy v obcích, jež po druhé světové válce zanikly. Obyvatelé byli odsunuti, budovy srovnány se zemí a kostely jsou tak poslední zbývající pamětí místa.

Jaké máte plány do budoucna?
Určitě hledat další zajímavá místa. A nejde jen o Poesiomaty. Když už někde jsme, bavíme se s místními, hledáme zajímavá témata a možnosti spolupráce. Teď například pomáháme s organizací prostřeného stolu česko-německého přátelství v příhraničním městě Selb nedaleko Aše. Stůl, který spojuje geografické sousedy, jazyky a kultury. Poesiomat je pro nás pozvánkou k diskuzi, otevřenými dveřmi do nového veřejného prostoru a to nás baví nejvíce.

Více informací naleznete na stránkách POESIOMAT nebo FACEBOOKU.

Fotogalerie

 

 

Téma: Památky a cestovní ruch Sakrální památky Přeshraniční spolupráce Rozhovory Edukační aktivity Všechna témata