PROPAMÁTKY | Zpravodajství

NÁZOR | Řada nádražních budov mizí před očima

27. 7. 2024 Štěpán Macháček – blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu | Foto: Archiv Štěpána Macháčka | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Co všechno v sobě skrývají paláce pro cestující, které dodnes slouží jako brána do města? V aktuální anketě letního časopisu PROPAMÁTKY jsme se zeptali čtveřice osobností. Tentokrát na otázku odpovídal blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.

Pro mě bývalo nádraží jistotou. Jistotou, že si na nástupišti natočím pitnou vodu. Jistotou, že najdu vyhřátou čekárnu. A jistotou, že se tam v nouzi dovolám pomoci. To vše se vytratilo. Mám na mysli nádraží v menších sídlech. Řada nádražních budov mizí před očima. Dráha je už nepotřebuje. O to víc by se o ně měly zajímat obce a města. Nádraží je pořád jejich vizitkou a vstupní branou. Výpravčí s červenou čepicí se na ně už nevrátí, ale pocit bezpečného místa by se na ně vrátit měl. V budově může mít stanici městská policie. Může v ní být nájemní bydlení. Knihovna. Někde je nádraží vhodné k provozování restaurace nebo ubytování. Pro cestující by obec mohla udržovat čekárnu a WC. A kohoutek s pitnou vodou. Sami jsme se jako soukromníci jednoho opuštěného nádraží ujali. Obec zájem neprojevila. Vracíme budově život v multifunkční podobě. Nabídne ubytování, aby si na provoz vydělala. Poskytne čekárnu s WC. Bude mít galerii na výstavy i stálou expozici k historii nádraží. A jednou snad i hospůdku. Ještě před pár lety se přitom chátrající ruině lidé vyhýbali. Nádraží tedy můžou oživit i soukromníci. Hlavní roli by ale měly hrát obce.

Jaký názor mají generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda, architekt Václav Kruliš a spisovatel Jan Štifter? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU PROPAMÁTKY 2024.