PROPAMÁTKY | Zpravodajství

NÁZOR | Nejsem sice Matka Tereza, ale když můžu, ráda pomůžu

15. 3. 2023 Eva Kolmanová je restaurátorkou. | Foto: Archiv Evy Kolmanové | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Památky ji bavily odjakživa, spřádala si kolem nich romantické představy. „Když je člověk sám třeba v bazilice, nemůže ho to nechat chladným,“ říká Eva Kolmanová. Redakci PROPAMÁTKY se rozhodla podporovat, protože to vnímá jako důležité a potřebné.

Čemu se věnujete ve své profesi?
Jsem restaurátorka, věnuji se hlavně obrazům a dřevěným plastikám. Stala jsem se restaurátorkou tak trochu náhodou, když jsem na střední Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze spolu se svým profesorem, který byl také restaurátor, opravovala obrázek pro tetu. V mojí původní rodině se nikdo uměním nezabýval a mě to velmi oslovilo. A když jsem potom vystudovala restaurátorství na Akademii výtvarných umění, věnovala jsem se této práci po celý dosavadní život. Do loňského roku jsem restaurovala i celé oltáře, teď už bych ráda dělala v menším objemu.

Kdy jste zpozorovala, že žijete pro památky?
Památky a umění mě zajímaly a bavily skoro odjakživa, hlavně od studií. S rodiči jsme jezdívali na výlety po hradech a zámcích, což byla, myslím, hlavně moje zásluha. Bavilo mě to, zajímalo, a tak jsem si spřádala kolem památek romantické představy.

K jaké památce se nejraději vracíte a proč?
Mám ráda vlastně všechny, ale obzvlášť třeba Konopiště, kde jsem kdysi v 16 letech prováděla, anebo zámky s příběhem. Miluji kaple, kostely, kapličky, prostě všechno včetně těch moderních technických. A zvláště osobní vztah mám samozřejmě k místům, kde jsem delší dobu pracovala. Například k bazilice ve Žďáru nad Sázavou, kostelu v Žirči a mnoha dalším, tam jsem nechala kus času a úsilí. Když se člověk delší dobu ocitá sám v bazilice, kde se mění světlo během dne, a když se dotýká krásných plastik, nemůže ho to nechat chladným.

Proč jste se rozhodla redakci PROPAMÁTKY podporovat pravidelně?
PROPAMÁTKY podporuji, protože vím z vlastní praxe, jak je to důležité a potřebné. A zkrátka z lásky.

Psychologové se shodují, že člověku prospívá, když udělá něco nezištně pro druhé. Jak to máte vy?
Psychologové mají samozřejmě pravdu. Nejsem sice Matka Tereza, ale když je to v mých možnostech a silách, tak pomůžu. Pravidelně přispívám například Člověku v tísni nebo sdružení Mary´s Meals, které se stará o děti, co nechodí do školy, protože mají hlad, tak aby ho neměly a mohly se vzdělávat.

Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na KLUB.PROPAMATKY.CZ.