PROPAMÁTKY | Zpravodajství

NÁZOR | Přijde mi normální přispět lidem věnujícím se památkám

29. 3. 2023 Jitka Ferschmannová miluje cestování. | Foto: Archiv Jitky Ferschmannové | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Jitka Ferschmannová památky obdivuje díky rodičům, kteří vedli turistický oddíl a s nimiž navštívila řadu památných míst. K historii má stále blízko, píše obecní kroniku a sbírá staré příběhy. Podporu redakce PROPAMÁTKY považuje za přirozenou.

Čemu se věnujete ve své profesi?
Posledních 30 let jsme podnikali v pohostinství, rozváželi jsme obědy do různých podniků, provozovali několik hospod a prodejen v menších obcích. S rozvojem supermarketů jsme však postupně všechny zavřeli a zůstala nám jen malá hospůdka v naší obci Němčovice. Tu se nám v loňském roce podařilo předat novému provozovateli, kterého všichni podporujeme, protože obec bez hospody není kompletní. Nyní jsem již v důchodu a užívám si vnoučat.

Kdy jste zpozorovala, že žijete pro památky?
Památky mám ráda od dětství. Narodila jsem se v Praze, oba rodiče byli učitelé, tatínek miloval historii. S turistickým kroužkem, který vedli, jsme procestovali plno historických a památných míst. V roce 1980 jsme s manželem utekli z města na venkov do malé vesničky Němčovice na Rokycansku. A od té doby tu žijeme a všechnu energii věnujeme jejímu rozvoji. Obci se podařilo opravit a upravit místní školu z roku 1873, opravit o něco mladší kapličku, křížky i památník z první i druhé světové války. Je to malá obec, společně se sousední obcí Olešná má necelých 200 obyvatel. Jsme tu ovšem dobrá parta, podnikáme plno společných akcí, bavíme se, žijeme.

K jaké památce se nejraději vracíte a proč?
Odpovědět na tuto otázku je velmi těžké. Všechny vybudovali naši předci s různě velkým úsilím, s podstatně menším technickým vybavením, než máme dnes. Jenom pro zajímavost, němčovická jednopatrová škola se začala stavět v dubnu a v říjnu se v ní už vyučovalo. Nepředstavitelné. Jinak mám samozřejmě ráda Prahu a její památky, prožila jsem tam své dětství, bydleli jsme na Malé Straně a do školy jsem kvůli rodičům, kteří tam působili, chodila až do Jindřišské ulice. A v rámci našeho turistického kroužku jsme dělali i mladé průvodce Prahou, účastnili se tam různých orientačních závodů.

Proč jste se rozhodla redakci PROPAMÁTKY podporovat pravidelně?
Časopis PROPAMÁTKY mě před lety zaujal a začala jsem ho odebírat. Je velmi obdivuhodné, že se najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat se záchraně a obnově kulturního dědictví naší země. Přišlo mi proto normální přispět aspoň malou troškou k této činnosti.

Psychologové se shodují, že člověku prospívá, když udělá něco nezištně pro druhé. Jak to máte vy?
V naší obci dělám knihovnici a kronikářku, sbírám i různé životní příběhy z minula. Inspiroval mě k tomu pan učitel Hylák, který 25 let v období mezi roky 1880–1905 působil na naší škole v Němčovicích a poté v Radnicích, kde po něm pojmenovali muzeum. Vytvořil pro své žáky učebnice, sbíral pověsti, říkadla, písničky, dělal vzdělávací přednášky pro dospělé. Jeho činnost byla velmi rozsáhlá.

Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na KLUB.PROPAMATKY.CZ.