PROPAMÁTKY | Zpravodajství - Konverze třech nádražních budov

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Celá ČR>>Opravené památky>>Konverze třech nádražních budov

Zpravodajství

Celá ČR

Konverze třech nádražních budov

11. 1. 2025 Obnovené bubenečské nádraží při pohledu z ulice | Foto: Viktor Tuček | Licence: Všechna práva vyhrazena ČESKO | Modernizace železniční dopravy a strukturální změny mají za následek nadbytek mnohdy urbanisticky a architektonicky cenných drážních budov, které ztratily svou původní funkci. Přes stálé mizení zástupců železniční architektury existují i kvalitní příklady proměn.

Věnovat se budeme konverzi pražského památkově chráněného bubenečského nádraží v kulturní centrum, historické budově nádraží Litoměřice město, kterému již několik let navrací život kavárna s kulturním využitím, a havířovské výpravní budově, která mimo jiné funguje jako sportovní hala. Důsledkem absence jednotného systému ochrany našeho historického železničního dědictví jako celku hrozí zánik stále většímu počtu příkladů drážní architektury. Jednou ze smysluplných cest možné záchrany je možnost konverze.

PRAHA-BUBENEČ

Památkově chráněná budova nádraží Praha-Bubeneč v Goetheho ulici čp. 61/4 představuje historickou součást trasy někdejší železniční dráhy Praha – Drážďany z roku 1850. Původní objekt v současnosti tvořící střední převýšenou část nádraží vznikl v témže roce v klasicistním stylu bez výrazného členění. Před 10 lety funkci bubenečského nádraží převzala nová zastávka Praha-Podbaba, jež je přímo napojena na tramvajovou síť. S projektem oživení historické stavby v majetku městské části Praha 6 a vzniku komunitního kulturního centra s názvem Stanice 6 přišli Richard Preisler, Martin Kontra a Martin Krba, kulturní organizátoři z centra Bajkazyl, kteří navrhli využití nádraží jako galerie, bistra se zahrádkou na peroně nebo multifunkčním sálem a prostorem pro cvičení.

Autorem projektu citlivé obnovy splňující podmínky památkové péče se stal ateliér ARCHITEKT Ondřej Tuček a jeho architekti Ondřej Tuček a Jan Binter. Technický stav budovy, která byla několik let prázdná a zatékalo do ní, byl velmi špatný. Stavebnětechnické průzkumy například prokázaly rozsáhlé napadení krovové konstrukce dřevokaznou houbou. Většina autentických uměleckořemeslných prvků zůstala zachovaná. Nový je povrch dlažby provedený dle fragmentů původního řešení. Obnovou prošla vyřezávaná konstrukce peronu, malované trámové stropy, okna a dveře. Nově pojednaný je nápis Bubeneč, a to bez slova Praha. Objekt v současnosti představuje první takto revitalizovanou nádražní budovu v Praze a je tak v přímém kontrastu s dosavadním neradostným osudem nádraží Praha-Vyšehrad. Celkové náklady akce financované městskou částí Praha 6 činily 41,4 milionu korun, stavbu realizovala společnost KONSIT, a. s.

LITOMĚŘICE MĚSTO

Nádražní budova čp. 165 je součástí západní fronty Jarošovy ulice severně od současného drážního tělesa. Zastávka zde vznikla v roce 1884 v rámci tehdejší Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) při severním ústí litoměřického tunelu nedaleko strážního domku. Zejména z důvodu její výhodné polohy v centru města a zvýšené frekvence osobní dopravy došlo v roce 1895 k výstavbě výpravní budovy podle projektu vedoucího architekta drážní společnosti Josefa Ungra. V rámci jednokolejné tratě z Vídně do Německa, otevřené v roce 1874, tvořila jednu z nejhonosnějších výpravních budov Rakouské severozápadní dráhy na českém území. Podoba stavby asociovala pozdně klasicistní zámek a je dodnes dominantním objektem na jižní hranici litoměřické rezervace. Stanice v historickém objektu byla zrušena a v letech 1955–1960 ji nahradila novostavba zastávky Litoměřice město. Původní objekt zůstal v majetku Českých drah, které ji poté nabídly do dražby. Od března 2013 je budova zastávky v soukromých rukou.

Přes poškození stavby během povodní v roce 2013 přistoupili současní vlastníci v roce 2014 k rekonstrukci a konverzi části nádraží na kavárnu, v objektu je dále prodejna, další prostory jsou určeny k bydlení. Proměna v kavárnu vznikala s hlavní snahou majitelů zachovat železniční prostředí mimo jiné dle dochovaných historických fotografií. Část zazděných sloupů původního nástupiště byla vyňata, restaurována a tvoří součást předzahrádky kavárny. Na designovém pojetí prostoru se kromě majitelů podíleli také designéři – manželé Monika a Michael White. Exterier budovy stylově doplňuje parní lokomotiva z roku 1897. Ta byla vyrobena v Mnichově a původně sloužila do roku 1973 na již neexistující vlečce z Chotětova do cukrovaru v Dolním Cetně. Další zpestření představuje velká venkovní modelová železnice s dominantami města. Na projektu stavebních úprav spolupracoval Roman Pelech, stavbu provedla firma Vladimír Brabec. V roce 2016 konverze zvítězila v anketě o nejkrásnější nádraží, o rok později v projektu Má vlast cestami proměn.

HAVÍŘOV

Na Ostravsku lze najít několik příkladů významných nádražních budov v pozdně modernistickém stylu zachovávajících principy bruselského stylu (Havířov 1964–1969, Ostrava-Vítkovice 1963–1967 a Ostrava Hlavní nádraží 1966–1974). Havířovská hala patří k nejvýznamnějším stavbám druhé poloviny 20. století. Navrhl ji v roce 1959 architekt Josef Hrejsemnou (1928–2010) rok po úspěšném československém zviditelnění na Světové výstavě v Bruselu. Pro celkové pochopení památkových hodnot stavby v kontextu je k dispozici text Martina Strakoše s názvem Havířov a jeho železniční nádraží s podtitulem Poznámky k architektuře výpravní budovy a k ochraně staveb pozdního modernismu ze Sborníku Národního památkového ústavu v Ostravě z roku 2014. Z důvodu zanedbané údržby a údajného nevyužití hlavním tuzemským železničním dopravcem hrozila kolem roku 2010 demolice budovy. Stavba nezískala ani památkovou ochranu od Ministerstva kultury. Návrh zpamátnění podpořili významní architekti, jako například Alena Šrámková, Miroslav Masák, Jiří Suchomel, Ivan Ruller, Josef Chybík, Emil Přikryl, Josef Pleskot, Ladislav Lábus, Ondřej Beneš, Adam Gebrian a historici architektury Kateřina Bečková, Rostislav Švácha, Tomáš Durdík, Zdeněk Lukeš, Oldřich Ševčík a další. Díky následné pokračující razantní nesouhlasné vlně z řad laické i odborné veřejnosti došlo k odvrácení zániku a bylo rozhodnuto o konverzi.

Proměna původní haly vycházela z projektu ateliéru KOHL architekti, s. r. o., se snahou respektovat maximum původních prvků, které prošly repasí. Při zachování původního architektonického řešení se schodištěm, podhledy, mozaikou a dalšími typickými prvky interiéru bylo zapotřebí objekt přizpůsobit novému využití ve sportovně-kulturní centrum – sál Fénix. Otevřený vnitřní prostor s dřevěnou podlahou je určený například ke hraní basketbalu, volejbalu, badmintonu, bowlingu a lezení na stěně. Horní prostory se využívají pro balet, gymnastiku a pro pořádání rozličných kulturních akcí. Zhotovitelem se stala společnost OHLA ŽS, a. s. Celkové náklady prací činily 167,4 milionu korun. Akce se stala Železniční stavbou roku 2021, dále získala mimo jiné ocenění v I. a IV. kategorii v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje 2022.

Celý nezkrácený text doplněný o názory autorů návrhů proměn si můžete přečíst v časopisu PROPAMÁTKY ZIMA 2024/2025. Tištěný čtvrtletník zasíláme všem našim dárcům po celý rok zdarma. Podrobnosti se dozvíte na stránce Klubu PROPAMÁTKY. Archiv starších časopisů je k dispozici ZDE.