PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Kraj Vysočina>>Památky a finance>>ROZHOVOR | Varhany Krásná Hora

Zpravodajství

kraj Vysočina

zpět

 

ROZHOVOR | Varhany Krásná Hora

7. 1. 2018 Propamatky.info: Rekonstruované varhany s restaurovanou varhanní skříní na kůru kostela sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře Rekonstruované varhany s restaurovanou varhanní skříní na kůru kostela sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře | Foto: Dalibor Michek | Licence: Všechna práva vyhrazena KRÁSNÁ HORA | Na kůr kostela sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře se vrátily rekonstruované varhany s restaurovanou varhanní skříní z počátku 18. století. Přinášíme rozhovor s mistrem varhanářem Daliborem Michkem, který na obnově tohoto nástroje pracoval.

Můžete našim čtenářům přiblížit, v jakém stavu byly varhany před rekonstrukcí?
Jednalo se pouze o velice zdevastovanou prázdnou vrcholně barokní skříň varhan neznámého autora postavených krátce po roku 1700, již varhanář Hubička v roce 1912 spolu s prospektovými píšťalami použil jako kulisu svého nového nástroje, který postavil na trámovou konstrukci k zadní stěně kůru. Volný hrací stůl umístil ovšem k zábradlí kůru tak, aby varhaník seděl čelem k oltáři. Tento požadavek se u nás začal objevovat už v polovině devatenáctého století a snaha vyhovět mu způsobila na některých starších nástrojích škody mnohdy už nenapravitelné. I tady měla za následek odstranění některých částí skříně tak, aby skrze ni mohla procházet traktura a registratura z nového hracího stolu. Skříň byla navíc velice snědena červotočem, její povrch pokrývalo několik vrstev olejové barvy, hojná elektroinstalace byla nemilosrdně vedena vevnitř i vně. Hnus bez kompromisu, vrak bez šance. Mé všetečné oko vidělo ovšem docela jasně, že se jedná o cosi výjimečného, z čehož vzešla představa a následně i poněkud bláznivý návrh zahodit Hubičku do lopuchů, skříň zachránit, restaurovat a postavit do ní takový stroj, jaký v ní počátkem osmnáctého století nanejvýš pravděpodobně byl. Shodou okolností a moudrostí některých, zejména pana starosty Kadlece, došel jsem vyslyšání.

Můžete stručně popsat, co rekonstrukce obnášela?
Se stručností tady budu mít poněkud problém, jedná se o práci velice obsáhlou. Nejprve bylo třeba si ujasnit, jak mají rekonstruované varhany vypadat po stránce disposice, tvarosloví, použitých materiálů a zvuku a jak těsně se mám snažit přiblížit nástroji zaniknuvšímu, přesněji řečeno tomu, co o něm vím. Ze stop po klátidlech uvnitř prázdné skříně bylo patrno, že varhany měly původně osm hlasů v manuálu a dva v pedálu, což bylo samozřejmě nutno respektovat. Díky znalosti varhanářství na našich luzích v první čtvrtině osmnáctého století byla disposice do značné míry daná. Na plochu vzdušnice manuálu hlubokou pouhých dvaapadesát centimetrů se už druhý osmistopový rejstřík jako Salicional či Quintadena nevešel, pro druhý čtyřstopový hlas jsem volil mezi obligátní Copulou Minor a Fugarou, která nakonec dostala přednost. Další otázkou byl počet řad a složení Mixtury a disposice pedálového stroje, v němž není opět zejména vzhledem k nedostatku místa disponován šestnáctistopový Subbas, nýbrž osmistopový dřevěný otevřený Violon Bass a čtyřstopový kovový Octav Bass, což se nakonec přes nesouhlasné mručení mnohých kolegů ukázalo řešením velice šťastným. Současná disposice varhan je tedy tato:

Manuál 45 tónů krátká oktáva C - c3: Copula, Principal (v prospektu, původní), Fugara, Quinta, Octava, Quindecima, Sedecima, Mixtura.
Pedál repetující, 12 znějících tónů C - H: Violon Bass, Octav Bass.

Rekonstrukce stroje předpokládala výrobu obou vzdušnic ve společném rámu, píšťalnic a stoliček, píšťal manuálu i pedálu vyjma Principalu, hrací i registrační traktury, klaviatur manuálu i pedálu, dvoukomorového vzduchovodu procházejícího částečně pod podlahou kůru a klínového měchu s regulátorem a tlumicí skříní. Na základě zvukových zkoušek původního Principalu je tlak vzduchu v nástroji 44 milimetry vodního sloupce. Autentická výška ladění stanovená podle délky těl a na původních místech se zachovavších závěsů prospektových píšťal je a1= 415 Hz při 15°Celsia, tedy asi o půltón níž, než je dnešní norma. Byla použita středotónová temperatura s jednou pětinou komma. To je stručně asi tak všechno.

Jak dlouho rekonstrukce trvala?
Práce trvala čtyři roky, což v současnosti není nic neobvyklého. Většina zakázek probíhá v několika fázích podle možností zadavatele.

Jak jste se dostal k varhanářství a jak dlouho se mu věnujete?
K varhanám mě kdysi přivedl kolega z divadelního orchestru zpočátku jenom jako pomocníka při opravách, kterými si přivydělával k bídnému platu. Ta práce mě ovšem zaujala tak, že jsem se jí pak snažil věnovat jako hlavní profesi, což se ovšem podařilo až na sklonku bolševika a po posunu moci v roce osmdesát devět jsem založil normální živnost fungující s boží pomocí dodnes.

Za život jste restauroval mnoho nástrojů, jsou některé z nich pro vás unikátní?
Na většinu prací vzpomínáme rádi, na některé méně. Více než význam a kvalita varhan v tom hrají roli lidé, se kterými se setkáváme mnohdy po několik let, neboť, jak jsme si byli přečetli, jediný opravdový přepych jsou lidské vztahy. Pokud mám ovšem jmenovat jeden nástroj, který má mezi ostatními zvláštní postavení, který už se stal tak trochu legendou, pak jsou to bezesporu Výmolovy varhany v Doubravníku.

Náročná rekonstrukce probíhala v pěti etapách. Opravy nejprve financovala farnost s obcí. V roce 2015 přešly varhany do vlastnictví obce. Finančně je podpořil Kraj Vysočina a město Havlíčkův Brod. Rekonstrukce a veškeré restaurátorské práce včetně restaurování řezeb a obnovy polychromie skříně stály tři miliony korun.

Autor: Kristýna Ševčíková

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info