PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Jiřím Hrůzou o zachování huti v Šindelové

25. 4. 2016 Jiří Hrůza - předseda Spolku za zachování huti v Šindelové | Foto: Pavel Dvořák | Licence: Všechna práva vyhrazena ŠINDELOVÁ (SOKOLOVSKO) | O zachování a konzervaci unikátní technické památky – huti v Šindelové na Sokolovsku se snaží v loňském roce založená nezisková organizace. O tom, co se jí za necelý rok již podařilo a jaké má plány, více prozradí její předseda Jiří Hrůza.

Můžete přiblížit zrod vašeho Spolku za zachování huti v Šindelové? Co všechno mají jeho členové na starost?
Spolek za zachování hutě v Šindelové byl založen v červenci roku 2015 a jeho hlavní činnost směřuje k záchraně této unikátní technické památky. Zejména zakonzervování současného stavu, získání finančních podpor z různých zdrojů a zajištění záchranných, stavebních a jiných prací na huti. Dále je to shromažďování materiálů o huti v Šindelové a rotavských železárnách. V tomto směru vyhledáváme zejména historická fakta, vyprávění a fotografie, které zpracováváme a prezentujeme na internetových stránkách. Vedle toho pořádáme akce, na nichž seznamujeme širokou veřejnost s prací spolku, snažíme se o popularizaci huti a naší činnosti. Získáváme další zájemce o huť. Navazujeme kontakty se spolky obdobného charakteru a vyhledáváme rovněž aktivní spolupráci s pracovníky obecních a městských úřadů v okolí památky.

Popsal byste historii a fungování huti?
Huť v Šindelové patří k nemnoha památkám, které dokumentují u nás starší vývojové období výroby železa v dřevouhelných vysokých pecích svázané s činností feudálního velkostatku. Byla součástí krušnohorského železářství, které co do rozsahu zaujímalo druhé pořadí v Čechách za Podbrdskem. Jeho kořeny sahají až do 14. století, a to právě v Šindelové, kde se první hamry připomínají již v roce 1350. Obdobím aktivity bylo 16. století s vystupňovaným dobýváním stříbra, jež vyžadovalo dostatek železa pro důlní činnost.

Vysoká pec je v Šindelové doložena nejméně od roku 1757. Kolem roku 1800 zde byla postavena druhá vysoká pec, avšak k roku 1818 byl provoz obou těchto výrobních agregátů zastaven. Na místě jednoho z nich vznikla v témže roce nová, dnešní vysoká pec. Technologickou součástí této hutě bylo šest tyčových hamrů, tři plechhamry a cínovna plechu, která stála na místě zrušené druhé vysoké pece. K vysokopecnímu areálu patřil ještě samostatně stojící dům hutního mistra s kanceláří a skladem železa. Dále k němu náležely byt účetní, kovářská a klempířská dílna se zvonicí zřízené současně s vysokou pecí. Huť byla pak v letech 1858–1859 přestavěna a nabyla vzhledu, který se odráží v dnešní podobě památky. Vysoká pec zůstala v chodu až do roku 1873, jako poslední v Krušnohoří.

Přestavba vysoké pece v letech 1858–1859 zasáhla celý areál hutě a vtiskla mu novorománský ráz. Vlastníkem původně zachovalého objektu hutě byl po roce 1948 státní statek, který připustil jeho značnou devastaci. Dnes stojí již jen torzo vysoké pece, veškeré přístavby jsou v rozvalinách.

Co se už spolku podařilo zrealizovat při postupné obnově původní železářské huti?
Odstranili jsme náletové dřeviny a uklidili okolní terén, aby se zajistila přístupnost objektu. Odstranili jsme rovněž sutě uvnitř i vně objektu. Tyto práce byly prováděny velmi citlivě s ohledem na stav technické památky. V uplynulém roce, konkrétně 19. září, se uskutečnilo první setkání s názvem U Šindelovské hutě, kam byla pozvána široká veřejnost. Zájem předčil očekávání členů spolku a i přes nepřízeň počasí se podařilo zažehnout oheň v huti – samozřejmě symbolicky připraveným ohňostrojem. Na dobrovolných příspěvcích se toho dne vybrala částka 4 653 korun. Dalším cílem spolku bylo odkoupení pozemku, na kterém se huť nachází. Rovněž jsme jednali s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o převedení hutě do vlastnictví spolku, což se podařilo v únoru 2016.

Jaké práce vás na památce ještě čekají? Co bude nejtěžší?
V prvé řadě bude nutné řešit havarijní stav torza hutě, tedy její technické a statické zabezpečení tak, aby se předešlo další devastaci objektu. V návrhu je nové zastřešení pece a tím zamezení další degradace, provedení výdřevy klenutých oblouků, vydřevení a zapření vybraných stěn, vyspárování, dozdění a popřípadě přezdění zdiva. Zčásti bude využit kámen vytříděný z okolí objektu.

Z jakých zdrojů rekonstrukci areálu huti financujete a jaký podíl mají při revitalizaci objektu dobrovolnické práce?
Částečným řešením jsou finanční dary od větších donátorů – například ROTAS STROJÍRNY, Rotavská obchodní společnost, Průmyslové bariérové systémy, UnionOcel, Expono. Dalším řešením jsou dotace. V současné době máme schválený dotační program Karlovarského kraje s názvem Obnova a využití kulturních památek s cílem zajistit základní vyčištění zřícených částí v celém půdorysu stavby a statické zabezpečení kleneb objektu. Dále máme podanou žádost o dotaci z Havarijního programu Ministerstva kultury na rok 2016. Velmi úzce spolupracujeme s Obecním úřadem v Šindelové, který nám vychází maximálně vstříc. Nemalý podíl na záchranných pracích tvoří brigádnické dobrovolné práce, bez kterých bychom nebyli připraveni na zahájení dalších záchranných prací, které budou provádět dodavatelsky odborné oprávněné firmy, které mají s těmito typy havarijních objektů zkušenosti.

Jaké máte s hutí po její obnově plány?
Po obnově bude provedeno předání hutě do vlastnictví obce Šindelová. Místo u hutě se stane určitým symbolickým místem setkávání, uvědomění si významu této technické památky a v neposlední řadě přilákání turistů.

Více informací naleznete na stránkách SPOLKU ZA ZACHOVÁNÍ HUTĚ V ŠINDELOVÉ, nebo na stránkách INDUSTRIÁLNÍ TOPOGRAFIE. O huti Šindelová a její záchraně se také hovořilo na brífinku platformy Industriální stopy v červnu loňského roku na Nákladovém nádraží Žižkov. Zprávu o této akci jsme přinesli ZDE.

Fotogalerie

 

 

Téma: Industriální stopy Průmyslové dědictví Výzkumné centrum průmyslového dědictví Příklady dobré praxe Neziskové organizace Dobrovolnictví Rozhovory Všechna témata