PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Jihočeský kraj>>Památky a finance>>ROZHOVOR | S Ondřejem Fibichem o publikaci Obrazy z dějin Strakonic

Zpravodajství

Jihočeský kraj

zpět

 

ROZHOVOR | S Ondřejem Fibichem o publikaci Obrazy z dějin Strakonic

21. 6. 2017 Propamatky.info: Obrazy z dějin Strakonic - titulní strana knihy Obrazy z dějin Strakonic - titulní strana knihy | Foto: Archiv Ondřeje Fibicha | Licence: Všechna práva vyhrazena STRAKONICE | Nakladatel a spisovatel Ondřej Fibich s historikem a ředitelem Městského muzea ve Volyni Karlem Skalickým zúročili své letité bádání a zpracovali novou publikaci s názvem Obrazy z dějin Strakonic. O tom, co vše v knize nalezneme, jsme si povídali s jejím spoluautorem Ondřejem Fibichem.

Knihu jste nazvali Obrazy z dějin Strakonic a její vydání jste načasovali k 650. výročí od uznaných městských práv Strakonicím. Jaké události kniha mapuje?
Ano, i když město mělo svůj ráz minimálně již o 50 let dříve. Publikace zahrnuje zmínky již od prvních neolitických nálezů na ostrohu řek Otavy a Volyňky přibližně osm tisíc let před naším letopočtem až po návštěvu Václava Havla v květnu 1990. Pozoruhodné nálezy jsou nyní ze sedmého století před naším letopočtem v souvislosti se severním obchvatem města u hostince Za Rájem. Tam bylo nalezeno mnoho objektů – kůlových staveb. Z tohoto mezidobí jsme o žádném osídlení dosud nevěděli. Na to navazuje další keltské osídlení u Modlešovic, kde archeolog Jan Michálek objevil rýžovnické objekty.

V anotaci před uvedením knihy zmiňujete, že se dotýkáte událostí, které dosud nebyly publikovány. Jaké to jsou?
Je to hlavní pojetí celé knihy. Vybírali jsme neznámé obrazy a zobrazení Strakonic včetně vedut, portrétů či listin. Čerpali jsme v klasických archivech, ale vycházíme z naší badatelské práce s Karlem Skalickým. On má ve svém archivu za desetiletí nashromážděnu řadu zajímavostí ze Strakonic a regionu, což jsme mohli zúročit. Našel také ve vídeňské knihovně úžasné a dosud neznámé veduty města a hradu z let 1807 a 1808, které jsou v knize také otištěny.

Jaký je poměr textu k obrazové části knihy?
Soustředili jsme se na drobné eseje – říkáme tomu historický punk, aby to bylo krátké, výstižné a průrazné. Je to něco, co jsme si sami zadali. Naučili jsme se texty zhušťovat a hledat další významy událostí. Nemá to suplovat obsáhlé tlustopisné dějiny Strakonic. Je to taková procházka i dějinami všedního dne. Oba dva jsme osloveni francouzskou historickou školou, která se zabývala mikrodějinami předmětů, míst, rodů i jednotlivců.

Jaké období téměř sedmisetleté historie města vás zaujalo nejvíce?
Nedá se říct. Oba dva jsme toto sáhodlouhé období mapovali střídavě. Karel se zasekl asi nejvíce na období přelomu 19. a 20. století, protože je k tomu nejvíce obrazových materiálů. Já jsem se hodně jako disident a tvůrce samizdatu soustředil na období 1948 až 1989.

Toto období bylo zpracováno Janem Zdeňkem Cvrčkem ovšem optikou bývalého režimu.
Myslím si, že to je dost signifikantní, že co tehdy vyšlo, bylo bráno za jediné možné vysvětlení světa. Marxistický pohled na město z roku 1967 už přes 50 let dodneška formuje kolikátou generaci, protože tady nic jiného vyváženého nebylo. Město a muzeum se pokusily o jakési sborníky, ale dle mého nejsou ideálně strukturované. Jsou tam třeba pojaty i dějiny komunistických úředníků, což mi přijde jako škoda papíru. Naše kniha má zároveň rehabilitovat i černé díry, které komunisti schválně zaseli do hlav lidí. Identita Strakonic se zakládala nejen na tom, že ve městě fungoval mezinárodní Řád johanitů, který do Strakonic zprostředkovával světové vlivy, ale rozvíjela se i silná měšťanská vrstva, která rekrutovala pozdější soukromé podnikatele. A ti ve městě dokázali neuvěřitelné věci. Byly tu podniky, které byly věhlasné a v roce 1948 byly zničeny a tím byla zničena i paměť. A když k tomu vezmeme i rozbourání Strakonic, tak město přišlo o svou identitu. Lidem tak podáváme možnost, jak znovu budovat ztracenou identitu na zakázaných tématech. Lidé znají pouze Jana Zdeňka Cvrčka a nic jiného. Navíc on samozřejmě nebyl žádný historik, je to tedy slabé i na historické plíce. Ale 20 let před ním napsal dějiny Strakonic Vilém Václav Kremer, žák Josefa Pekaře. Marně se je pokoušel vydat, než v roce 1948 spadla klec. Navíc ho ještě potom zavřeli. A právě osud Václava Viléma Kremera jsme zpřítomnili v naší knize.

Jaké významné osobnosti čtenáři ještě v knize naleznou?
Důležitý je i Bohumír Lifka, který napsal knihu o dějinách Radomyšle, ale nicméně se věnoval i dějinám johanitského řádu, takže na jejich základě sestavil zároveň velmi fundované dějiny Strakonic. Nepředstavitelným úžasem mě naplnilo to, že ve Strakonicích neměl dosud výstavu fotograf evropského formátu Jaroslav Fabinger, což je obrovský dluh města. Řadil bych ho mezi takové fotografy, jako byli Sudek nebo Funke.

Vzpomněli jste v knize i bývalé části města, které zmizely v 70. a 80. letech 20. století?
Karlovy výlety do historie se často dotýkají původních zaniklých domů. Snad máme spolu jakýsi jasnozrak, že dokážeme najít v zobrazení různé prvky, kterých si nikdo nevšimne. Na jedné fotografii rozeznal třeba zbytky Horažďovické brány. Objevů je tam ale daleko více. Například druhotné uložení pozůstatků rodu Bavorů, jejichž hrob v kostele sv. Prokopa byl vypleněn za třicetileté války, pak byli podruhé pohřbeni v ambitech hradu.

A další zmizelé domy?
Je zajímavé, že v roce 1455 byl znovu zřízen špitál, kterému se později v 19. a 20. století říkalo Čápovna. To byl velmi zajímavý objekt už svou hrázděnou architekturou a tím, co přinesl Řád johanitů z Jeruzaléma. Z památek se částečně zachovala také kulatá bašta z městského opevnění. Nedá se říct, že byly zničeny domy značné památkové hodnoty, ale to největší ničení způsobily četné požáry, které město proměňovaly. Na původních objektech vznikaly nové a po roce 1848, kdy začala naplno možnost podnikání, tak i ve Strakonicích se tomu domy přizpůsobovaly. Největším problémem asanace ve Strakonicích bylo to, že jí nepředcházely záchranné archeologické průzkumy. Strakonice tak přišly o obrovské množství historických domů. Na fotografiích z asanace města jsme objevili často středověké zdivo či pozdně románské založení jednoho kamenného mostu. Nemluvím o půdách a sklepích, kde muselo být spoustu materiálu pro badatele. Byla to obrovská katastrofa. V jižních Čechách neznám podobný příklad, aby byla zničena polovina města. Nehledě na to, že památky mizejí dál. Na domečku u původního sídla hasičů bylo zničeno teprve nedávno sgrafito od malíře Jiřího Rejžka, které vytvořil za protektorátu. Bylo to jediné sgrafito, které se ve městě zachovalo.

Kniha Obrazy z dějin Strakonic bude k dispozici 23. června u obchodního domu Maxim, a to symbolicky na místě, kde bývala židovská čtvrť Bezděkov. Oba autoři budou knihu prezentovat od 9 do 18 hodin. Od 5. července do 3. září bude na strakonickém hradě k vidění výstava Osm dílů tajemství – příběh strakonických johanitů, která souvisí s tématem. Zájemci o knihu za 350 korun si mohou psát na e-mail: antikvariat@sendme.cz.

Autor: Zbyněk Konvička

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info