Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Zprávy z regionů>>V Klementinu našli archeologové zbytky kláštera z 13. století
15. 2. 2013
Klementinum – zbytky zdiva dominikánského kláštera ze 13. století. | Foto: Národní knihovna České republiky
Záchranný archeologický výzkum je součástí revitalizace Klementina, která trvá už několik let. V zimě se přesunul do suterénů pod západním křídlem bývalé jezuitské koleje a do sklepního traktu mezi Studentským a Révovým nádvořím. V základech barokní stavby byly objeveny části kleneb či ostění oken, které pravděpodobně pocházejí z konstrukcí středověkého kláštera odstraněného při výstavbě Klementina. „Význam nálezu spočívá především v tom, že se jedná o první hmotný doklad tohoto kláštera, o němž jsme dosud věděli pouze z písemných pramenů,“ uvedl k nálezu vedoucí archeolog Jan Havrda. Nálezy dokládají i výstavnost gotické stavby, jež ve své době představovala jednu z nejvýznamnějších pražských církevních institucí.
Při výzkumu byly také odkryty četné zbytky středověké a raně novověké zástavby, která byla odstraněna při výstavbě této části areálu v roce 1654. Kromě pozůstatků kamenných domů byly odkryty tři středověké studny, z nichž některé později sloužily jako odpadní jímky. Nejvýznamnějším nálezem v těchto prostorách byla lineární zděná konstrukce vystavěná románskou technikou. Zdivo je dobře dochováno včetně původních stavebních detailů. „Jedná se o unikátní architektonickou památku náležející ke skupině pražských profánních románských staveb, které představují nejstarší horizont kamenné architektury na území pražské památkové rezervace a jejichž památková hodnota je nesporná,“ uvedl Havrda.
Archeologové někdy při výzkumech dokážou i odhadnout činnosti, kterými se středověcí měšťané zabývali. „Nálezy četných slitků barevných kovů i objev části výrobního prostoru tak umožnily doložit existenci kovolitecké dílny. Doposud bylo kovolitecké pracoviště známo pouze z východní partie areálu Klementina,“ líčí Jan Havrda. V západním křídle byla odkryta část trativodu patrně z období 16. až první poloviny 17. století, z něhož se dochovaly rozměrné pískovcové desky, které původně tvořily dno kanálu a později byly využity v rámci skladby podlahy barokního Klementina. Jedná se o pozůstatky jednoho z nejstarších kanalizačních systémů v Praze.
Více informací naleznete na stránkách NÁRODNÍ KNIHOVNY.
Autor: Zbyněk Konvička
Zdroj: ČTK