PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Františkem R. Václavíkem o výzvě Mlýny městu

22. 5. 2013 František Václavík, zpracovatel stavebněhistorického průzkumu mlýnů a jeden z iniciátorů výzvy k diskuzi o jejich budoucím využití. | Foto: OFFCITY o.s | Licence: Všechna práva vyhrazena PARDUBICE | Provoz známých Automatických mlýnů končí. Vznikl stavebněhistorický průzkum a sdružení OFFCITY otevřelo diskuzi o budoucnosti této špičkové památky moderní architektury. Na konci května začne festival Automatické kulturní mlýny. Nejen o něm jsme hovořili s Františkem R. Václavíkem.

Můžete stručně připomenout historii Automatických mlýnů v Pardubicích?

Stavba mlýnů se úzce dotýká široké modernizační proměny města Pardubic. V době jejich výstavby dochází k regulaci řek, zasypání příkopů, nové regulaci celých částí města. Pozemek u řeky těsně pod jezem a městskou hydroelektrárnou získávají na jaře roku 1910 bratři Winternitzové – Egon a Karel jako kompenzaci za mlýn Valcha zlikvidovaný právě těmito změnami. Technologický návrh mlýna vypracovala místní firma Prokop a synové, jinak jedna z nejvýznamnějších továren mlynářských technologií v Rakousku-Uhersku. Pro architektonické předesignování projektu utilitárně řešené blokové stavby byl požádán v létě 1910 samostatně začínající architekt Josef Gočár, což z dnešního pohledu byl opravdu šťastný krok. Dokázal rozbít uzavřenou hmotu mlýna a fasádu jinak nečleněného monolitického sila rozčlenil geometrickými ornamenty. Spolu s mělce rozeklaným štítem tak z pohledové strany vznikla monumentální, ale příznivě působící architektura. Gočár byl vyzván také k rozšíření objektu v roce 1915 a v roce 1919, kdy mlýn vyhořel. Došlo k jeho zvýšení a doplnění o vodárenskou věž zakončenou atikou se stínkami (1921). Následně byl mlýn rozšířen o samostatně stojící obilné silo (1924), spojené pouze technologickou chodbou podpíranou prampouchem. Gočár v každém kroku výstavby pracoval s vyvážením hmot a s celkovým architektonickým působením stavby. Vzniklo tak jedinečné, neopakovatelné dílo, které přitahovalo a přitahuje zájem odborné i laické veřejnosti.

Jste jedním z iniciátorů výzvy k diskuzi o budoucím využití Gočárových mlýnů. Jak tato veřejná diskuze probíhá a jaký je o ni zájem u odborné i laické veřejnosti?

Naše aktivity nejsou nátlakové – snažíme se být partnery v hledání možností zapojení areálu do struktury města a především do jeho života. Jednáme se samosprávou o jejích možných rolích v tomto procesu. Zapojujeme veřejnost především informováním o hodnotách a potenciálu areálu. K tomu slouží internetové stránky výzvy Mlýny městu, kde se veřejnost může k naší snaze připojit. Co je však nejdůležitější – v červnu bude možnost mlýny navštívit v rámci připravovaného festivalu. Tato akce je pořádána Divadlem 29, kterému se podařilo mlýn pro tuto příležitost pronajmout a naplnit festival Automatické kulturní mlýny skvělým programem. V rámci něho budou i aktivity směřující k zapojení odborné i laické veřejnosti – diskuze u kulatého stolu s odborníky na konverze industriálních památek, vyústění semestrálního úkolu studentů ČVUT v Praze na téma využití mlýnů, přednášky pro veřejnost atd. K účelu provázání a sladění jednotlivých aktivit město Pardubice souhlasilo s ustavením role koordinátora – člena našeho týmu Ing. arch. Ondřeje Teplého. Doufejme, že všechny plánované aktivity přinesou své plody.

Jaká je Vaše představa o konverzi této industriální památky? Kdo všechno by zde mohl najít zázemí pro svou činnost a aktivity? Jaké další využití a potenciál vidíte v tomto bývalém průmyslovém areálu?

I když inklinujeme přirozeně k nějaké výseči aktivit, funkcí, kterými si umíme představit zaplnění areálu, rozhodli jsme se jít jinou cestou. Nebudeme předjímat konkrétní funkce, budeme se zajímat o možné scénáře konverze a o to, jaké máme ve městě či jeho okolí aktéry, kteří by měli zájem se těchto procesů zúčastnit. Například v rámci nové kulturní koncepce Pardubic vzniká dokument vzešlý z mapování kulturních aktivit Pardubické podhoubí. Z něho bude jasné, kolik je zde potenciálních aktérů a jaké mají potřeby. Stejně tak však musíme hledat i v jiných odvětvích. Je nám totiž zřejmé, že potenciál lokality vyžaduje mix mnoha funkcí. Jedině tak lze vytvářet životaschopnost, udržitelnost a živost areálu. Z hlediska městského urbanizmu jsou mlýny klíčovým spojovacím bodem spojujícím rekreační zóny podél řek s historickým jádrem města. Je tedy ideálním místem pro rozvoj městského života i turistického ruchu – Gočárovy mlýny zná prostě každý.

Usilujete o to, aby Gočárovy mlýny koupilo město a nebálo se do památky investovat. Na druhou stranu ve své výzvě nastiňujete i rizika pro případ, když by město o mlýny nemělo zájem. Můžete zmínit alespoň některá rizika, která by osud památky v případě neodkoupení městem mohla provázet?

I když by město mohlo mlýny koupit, není to jediná možná role samosprávy. Může být spoluúčastno na projektu konverze jako partner v PPP projektu, může být partnerem pro aktivity, které by dokázaly zajistit financování z velkých investičních fondů atd. Můžeme přijít i na soukromého investora – takových příkladů máme u nás i v zahraničí celou řadu. Výzva Mlýny městu však apeluje na něco jiného – chtěli bychom, aby uvnitř města nevznikl brownfield, popřípadě aby se potenciál areálu s mlýny nepropadl v mlýnu spekulací a vytěžování. Samotné mlýny jsou chráněnou památkou, ale domníváme se, že můžou fungovat jenom v kontextu celého areálu a širšího okolí. Hrozí nebezpečí, že okolní budovy padnou developerskému zájmu a mlýn zůstane chátrat bez adekvátního využití. Naším záměrem je proto volat do blízkého i vzdálenějšího světa o kvalitách a potenciálu místa.

Je v dnešní době úspor a krácení dotací reálné sehnat finanční prostředky na obnovu a úpravy památky? Z jakých zdrojů by se případná revitalizace mohla hradit?

Někdo říká, že peněz je všude hodně, někdo si neví rady s drobným úkolem opravit hřbitovní zeď (já jsem ten druhý). Určitě tu však existují možnosti a tím, že víme o potenciálech a významu mlýnů v kontextu vývoje evropské moderní architektury, můžeme být sebejistější. Jednou z možností je ucházet se s projektem obnovy a využití o finanční podporu z takzvaných norských fondů. Chceme ale rozbít utkvělou představu politiků a veřejnosti, že je nutné do objektu nacpat desítky miliónů korun a tím spíš nakrmit dravějšího dodavatele než objekt samotný. Jsou i cesty pozvolného progresu, kdy se jednotlivé aktivity spojují v synergický ekonomický efekt. Nedochází tak k neuhlídatelné proměně genia loci razantním zásahem bagrů, ale postupným zabydlováním – což je pro člověka daleko přirozenější a příjemnější.

V roce 2012 jste vypracoval stavebněhistorický průzkum mlýnů. Přinesl nějaká nová zjištění?

Pro současného majitele mlýnů společnost Goodmills jsem vypracoval stavebněhistorický průzkum zaměřený především na hledání historických, architektonických a urbanistických hodnot. Myslím, že největším přínosem bylo zasazení této stavby do kontextu vývoje města a do rozklíčování jednotlivých architektonických zásahů Josefa Gočára, do jakési rekonstrukce jeho architektonického uvažování o hmotě a architektonickém vyznění stavby. Důležitým poznatkem bylo také analytické rozfázování stavebního vývoje areálu a jeho rozrůstání na úkor staršího osídlení. Tím byl vytvořen rámec pro citlivější chápání urbanistických úkolů do budoucna.

Bližší informace o výzvě včetně programu festivalu Automatické kulturní mlýny, který se uskuteční od 30. května do 14. června 2013, naleznete na stránkách MLÝNY MĚSTU.

Fotogalerie

 

 

Téma: Průmyslové dědictví Příklady dobré praxe Neziskové organizace Stavebněhistorické průzkumy Rozhovory Technické památky Vodní mlýny Všechna témata